Nepovedená čarodejnice Ernestýna 1. část
To místo nám není ani známé, ani cizí, není ani malé, ani velké a nikdo vlastně neví, jestli vůbec je. A právě na takovém místě je domek, spíš chatrč – střecha postrádá pár nových tašek, omítka je docela oloupaná a když se otevírají dveře, line se okolím zvuk tak ukrutný, jako by v komíně uvízlo sto meluzín.
A v tom domku žije čarodějnická rodinka. Široko daleko každý ví, co jsou zač. Ježibaba Kunhuta nahání strach už když se po větru nese její skřehotavý hlas, všechny děti se jí bojí – ostatně tak to má také být, co už ale není tak správné je, že samotný ježidědek Rucifál se jí raději klidí z cesty…
V chatrči s nimi žije také dcerka Ernestýna, mladá a ne příliš povedená čarodějnice. Pořád je s něčím nespokojená, tu by chtěla menší nos, tu zas hrb se jí nezdá dost dobrý a že bradavici by také mít nemusela. Marně ji Kunhuta poučuje, že správná ježibaba musí být hrozivá už od pohledu a že čím větší nos má, tím větší má úctu mezi všemi čarodějnicemi. Jenže to Ernestýnka ne a ne pochopit. Raději by běhala mezi stejně starými dětmi, hrála si s nimi na honěnou nebo na schovávanou a ze všeho nejraději by se česala a parádila.
Když i samotný Rucifál, ježidědek v celku klidný a jaksi nestrašivý pověděl, že dcerka jako by ani jejich nebyla, nešlo to dál. Muselo dojít k něčemu, čeho se všichni už léta obávali! Kunhuta poslala černého havrana se spěšným psaním do Šráchovic, místa prolezlého těmi nejstrašlivějšími čarodějnicemi co vůbec kdy svět mohl poznat. Jednou takovou byla i Xiloféna, čarodějnice tak ukrutná, že v jejím stínu vypadala Kunhuta jako učiněný beránek.
Tetička Xiloféna byla metr, srovnala do latě už kolik čarodějnických generací! Když byly s Kunhutou ještě čarodějnický potěr hrávaly si na školu se spoustou dalších čarodějnic a všechny do jedné poslouchaly Xilofénu jako paní učitelku na slovo, vždycky budila respekt a každý se jí bál. Jejich maminka, Ernestýnina babička na ni byla právem hrdá. Všichni věděli, že je nadaná vůdčí čarodějnice a že to dotáhne daleko. A taky že ano. Je předsedkyní čarodějnických odborů což, kdyby někdo nevěděl, je nejvyšší čarodějnická pozice co vůbec může být. Odbory mají na starost všechny žádosti a nápravu mladých čarodějnic, o zrušení nepovedených kouzel a co především- tento úřad je jediný čarodějnický úřad, který má na starosti styk s obyčejnými lidmi.
Za nedlouho se havran s psaním dostal až ke Xiloféně.
Zajímá vás, jak to bylo dál? Počkejte si na pokračování J
Kateřina Helena Oslejšková, Gymnázium Slaný, 2. ročník
26. 10. 2009, 12:23
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 95. Čtenáři celkem udělili:
471 bodů. Průměrný počet bodů: 4.96
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
avlez - 26. 10. 2009, 18:49:59
Tak to se ti teda povedlo,teď musím čekat na pokračování,kdy to bude ?