O kouzelných nůžkách

Bylo, nebylo jedno malé království.V tom království se žilo velmi dobře, protože král s královnou panovali spravedlivě a moudře.Lid byl poslušný a oddaný, ale přece jen to nebylo šťastné království. Královic dcerka Rozárka byla zakletá. Každou noc jí narostly dlouhaté vlasy, které se jí omotávaly kolem celého těla. Až do odpoledne trvalo kadeřníkům ostříhat a upravit je a ráno byly vlasy zase dlouhé až na zem.

Nepomáhaly báby zaříkávačky, ani vědci, lékaři, prostě nikdo.

 

V podzámčí žil krejčí Jiřík se svou rodinkou, práce bylo málo a tak poslal do světa svého syna Kubíka.

Sotva Kuba vyšel za humna potkal stařečka, který ho prosil o kousek jídla, Kuba se s ním podělil o kousek chleba se sýrem. Stařečkovi se chleba zamotal do dlouhých vousů. Kubík sáhl do mošny, vytáhl nůžky, které mu dal otec s sebou do světa a nabídl stařečkovi, že mu vousy ostříhá a upraví. Staříka to velmi potěšilo a tak se Kuba  pustil do díla.

 

„Děkuji ti, ale nemám jak se ti odvděčit,“ říká stařík.

 „To vůbec nevadí stařečku, hlavně, že jste spokojen.“

„Víš co? Půjč mi na chvilku ty své nůžky,“ požádal Kubíka.

Ten mu je bez zaváhání podal a stařeček je začal leštit svým kabátem. Poté mu nůžky vrátil. „Tak a teď se vrať domů. Na co sáhneš svými nůžkami, to se ti povede.“

 

Kuba stařečka poslechl a vrátil se. Jeho maminka Baruška se velice divila, že se tak brzo z cesty vrátil, ale na nic se neptala. U stolu se pokoušela střihnout na krásné šaty pro vrchnost na ples, ale stále se jí to nedařilo. Jak tak na ní syn kouká, napadlo ho, že vyzkouší své nůžky. „Ukaž pomohu ti s tím.“ 

„Ty, no to ses asi úplně zbláznil!“ spráskla ruce Baruška, ale Kuba se nedal odstrčit, vzal nůžky a – šmik. Baruška nevěřila vlastním očím. Hned se pustila do šití a ráno byly šaty, jaké svět neviděl, hotové.

„Hned je odnesu na zámek a ty Kubíku půjdeš se mnou.“ Jak řekla tak udělala.

 

Baruška donesla šaty a předala je komorné, komorná poslala maminku se synem do kuchyňky na něco dobrého.

Tam byly lahůdky, Kubíkovi až oči přecházely, v tom se rozlétnou dveře a sluha volá Barušku, že si jí královna žádá. Ta se lekla, měla strach, že dostane vyhubováno kvůli synovi, kterého vzala s sebou. Ale mýlila se. Paní královna jí vřele přivítala a ptala se, jak je možné, že dokáže ušít tak krásné šaty. Baruška přiznala, že jí s nimi pomáhal Kuba. 

 

„Švadleno, chtěla bych ušít ještě jedny šaty pro svou dcerku Rozárku.Vezmu tě k ní, ale nesmíš nikomu říct, cos viděla.“

 Potom odvedla Barušku do temné komnaty, kde seděla smutná princezna a čekala na své kadeřníky. Princezna, i přes své dlouhé, rozcuchané vlasy byla velmi krásná. Baruška si jí změřila a měla se k odchodu.

 

Po cestě přemýšlela o princezně a velmi jí litovala.

“Maminko co že jste tak smutná?“ ptal se Kuba.

Maminka mu vyprávěla o té krásné, rozcuchané princezně. Sotva došli domů, hrnul se Kuba ke stolu a stříhal na krásné měsíční šaty pro princeznu. Než se maminka vzpamatovala už je sám začal i šít. Šaty se mu velmi povedly a byly ještě krásnější, než ty první.

 

Druhý den ho s nimi poslala matka zpět na zámek. Kuba předstoupil před královnu a dožadoval se návštěvy u princezny, aby jí mohl šaty vyzkoušet. Královna napřed nechtěla, ale potom povolila. Princezna byla opravdu velmi krásná, ale byla celá zamotaná do svých vlasů.

Jak si ji tak Kuba prohlíží, vzpomněl si na slova stařečka.

„Rozárko, já bych Vás zkusil ostříhat.“ Rozárka se smutně rozesmála.

„Jak bys jen mohl, mám pět kadeřnic a ty mé vlasy stříhají skoro až do večera. Jak bys to chtěl dokázat?“

„Když dokážu, dáš mi hubičku?“ směle se Kuba zeptal. Princezna se začervenala, ale přikývla.Kuba se pustil do práce, nůžky stříhaly samy, radost pohledět. Za chvilku by princeznu nikdo nepoznal. Stydlivě dala Kubovi polibek a utekla do druhé komnaty.

 Ráno buší sluha na dveře od chalupy a volá Kubu, ať upaluje na zámek, že si ho princezna žádá.Ten den měla princezna vlasy jen po kolena a tak chtěla, aby jí Kuba zase ostříhal. Ten ale opět požadoval hubičku.

Třetí den se vše opakovalo .Princezna měla vlasy jen kousíček pod pás.

 

Další den měl být na zámku ples na počest uzdravení princezny a Rozárka si na něm měla vybrat ženicha.

 

Když se Kuba vracel domů, potkal toho podivného stařečka a ten mu podává balík s krásnou látkou. „Taky chcete ušít krásné šaty dědečku?“ Zeptal se. „Já ne, ale ty si je ušij a jdi na ples.

 

Kuba se nenechal dlouho pobízet, beztak se mu Rozárka líbila.

 

Večer se vydal na zámek. Sotva vyšel z vrátek uviděl překrásného koně, který k němu natahoval svou moudrou hlavu. Pochopil a na zámek dojel jako pán.

Oknem viděl, jak je princezna smutná a už se nemohl dočkat až ji vyzve k tanci.Rozárka byla smutná, protože se zamilovala do Kuby a bála se, že si bude muset vybrat nějakého nafintěného panáka s rodokmenem.

 

Zábava byla v plném proudu, ale sotva Kuba vstoupil do sálu, vše ztichlo.Nový oblek mu krásně padl a vypadal jak ten nejkrásnější princ.

 

Rozárka ale ihned poznala, o koho se jedná a utíkala k němu.

„Tatínku, maminko, tohohle chci za muže!“ a protože měla chytrého tatínka a laskavou maminku, tak jen kývli hlavou a Rozárka měla vyhráno.

 

A tak šikovný Kuba ke štěstí přišel.

Zazvonil zvonec a i téhle pohádky je konec

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283