Opička
Jmenuji se opička Kika a ráda bych Vám vyprávěla svůj příběh, jak jsem se dostala do zoo.
Jednoho dne když, sem si hrála se svojí mámou v džungli jsem zaběhla hluboko do pralesa a ucítila jsem zvláštní a neodolatelnou vůni a vydala jsem se za ní, čím dál tím víc se ke mně ta vůně přibližovala a když jsem byla u ní a měla ji nadosah, něco prudce mě chytilo a zavřelo do bedny. Po té byla velká tma, bála jsem se a volala svoji mámu, ale nikdo se neozýval. Pamatuji se, že mě po té někdo uchopil a něco mě štíplo a pak jsem usnula.
Po probuzení jsem zjistila, že se nacházím v nějaké velké ohradě a kolem mě byla v takových to ohradách, i jiná zvířata.
V ohradě kde jsem byla já, byl se mnou stejně starý opičák jménem Sam. Sam mi vysvětlil, že se nacházím v zoologické zahradě a, že z pralesa mě dovezli lidé, kteří mi též dali, injekci kterou jsem cítila předtím, než jsem usnula. Také mi řekl, že se v zoologické nežije špatně. Lidé se o nás zvířata dobře starají, také mi řekl, že sem chodí mnoho malých lidí a těm se říká děti. Tyto děti dávají velmi rádi zvířatům jídlo, ale nesmím si od nich nic brát. Byla jsem ze všeho tak unavená a vylekaná že jsem usnula. Ani nevím, jak dlouho. Po probuzení jsme měli v ohradě spoustu dobrého jídla, které nám chutnalo. Sam mi také vyprávěl, že vždy kolem dopolední svačiny otevřou dveře zoologické a přijdou lidé velcí i malí. Lidé se na nás chodí koukat.
Jeden den se u naší ohrady objevil velký člověk, něco voňavého mi podával. Vím, že Sam mě varoval, ale já jsem neuposlechla a vzala jsem si to. Vzpomínám si, že mě po té hrozně bolelo bříško, velcí lidé naši ošetřovatelé chodili kolem mě v bílých pláštích a dávali mi různé barevné vodičky a podávali mi to do úst. Musela jsem byt sama v takové bílé místnosti. Chodila za mnou taková velká paní, která mě chovala a u ní jsem se cítila vždy bezpečně. V bílé místnosti jsem musela být hodně dlouho, jelikož když mě pustili zpátky do ohrady, Sam byl už velký a na ohradě vysela cedule. Zeptala jsem se Sama, co to znamená. Sam mi řekl, že po té co jsem byla v bílé místnosti, to sem lidé dali. Na ceduli bylo napsáno, aby nás nekrmili, že jedna z opiček bojuje o život.
Se Samem jsme vyrostli v dospělé opice, a jelikož jsme k sobě našli i vzájemné sympatie narodili se nám dvě, krásné malé opičky. Jedno z našich dětí byla holčička, dostala jméno od lidí Andy a druhá opička byl kluk a byl to takový rošťák neposeda a jmenoval se Pete. Naše děti když dorostli do určitého věku tak je lidé odvezli do jiných zoologických zahrad.
Nyní sem už starší v lidském světě by to znamenalo, že už jsem babička. Ráda vzpomínám na chvíle, které jsem strávila se svým Samem na ty naše dětské lumpárny, které jsme jako opičky dělali.
A prosba pro naše dvounohé obdivovatele malé i velké, neházejte a nedávejte nám ani ostatním zvířatům jídlo. Na koho by, jste se chodili dívat do zoologické…
Nikola Husníková, 3.ZŠ Slaný, 7. ročník
22. 01. 2010, 18:31
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 1. Čtenáři celkem udělili:
5 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.