• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Slaný má po dvou letech zase kominíka, známého podnikatele Josefa Jelínka

Josef Jelínek, jak jinak než u komína… Foto Zdeněk Tvrdek

Pamětníci potvrdí, že město Slaný mělo vždycky ne jednoho, ale několik kominíků. Nebylo zvláštností potkat na Londě muže v bílé čepičce s poněkud umouněnou tváří a v mundúru černém od sazí. Jak léta plynula, komínů přibývalo, ale těch, kteří k nim odvážně lezli, ubývalo. Odcházeli do důchodu, jejich nástupci se však neobjevovali. Kominické řemeslo jakoby přestalo být v módě. Čímž se stalo, že ve Slaném, šestnáctitisícovém městě, nakonec žil a působil jediný kominík, Vlastimil Řehák. Ten před dvěma roky odešel do kominického nebe a nebyl nikdo, kdo by důležitou práci dělal.

V dubnu jakýsi pan Mašek přišel s tím, že je kominík. Někde se dokonce o čistění komínu pokusil, ale se žalostným výsledkem. Byl to totiž falešný kominík. Nakonec byl rád, že se mu podařilo zmizet…

V červenci 2010 už to byla jiná… Ve městě, po téměř dvou letech, znovu začal pracovat kominík. Tentokrát pravý, šikovný, schopný provést jakoukoliv práci související s řemeslem. Mnozí občané Slaného, dokonce i z okolí, ho navíc dobře znají. Je jím známý slánský podnikatel Josef Jelínek.

Byli jsme zvědavi, jak pán středního věku, zběhlý v provozování restaurace (tu již vede jeho dcera), v obchodování s elektro zbožím, nábytkem, kamny, krby se může stát kominíkem? „Budete se divit, ale já již nejméně deset let chovám velký obdiv k tomuto řemeslu,“ odpověděl. „Dalo by se říci, že bylo až mým koníčkem. Navíc vykonávám kamnářské řemeslo a to má ke kominictví hodně blízko. Rozhodující ale bylo, že Slaný bylo bez kominíka a neviděl jsem šanci, že by to mohlo být jiné. Učební obor kominík se tady nikde nevyučuje a tak mě, coby podnikatele, napadlo využít pole neorané a začít se službami jaké občané moc potřebují.“

Pochopitelně nemohl se stát kominíkem jen tak, z ničeho. Musel se této práci naučit, coby řádný žák učiliště v Praze. Dnes se již může pyšnit výučním listem, který ho opravňuje k výkonu kominického řemesla. Získal jej ve zkrácené době jednoho roku, když třikrát v týdnu poctivě dojížděl do Prahy k poznávání praxe i teorie. Nedávno složil další zkoušku: stal se revizním technikem spalinových cest.

Samozřejmě, že jako správný kominík vozí s sebou patřičné nářadí, například štosovací a protlačovací kartáče, kominický strojek; počítá i s pořízením kamery, aby se mohl podívat dovnitř komína. „Práce máme dost,“ nestěžuje si. „Od července minulého roku jsme vyčistili plno komínů ve Slaném a okolí. Vyměnili některé vložky komínů od plynových spotřebičů, provedli několik revizí. Ty jsou od nového roku dle zákona povinné.“ Dodává, že na práci není sám, má dva pomocníky. Nejsou vyučení, ale jsou to šikovní lidé.

Otočili jsme řeč a zeptali se, jak mu bylo, když šel poprvé v kominickém městem? Přece jen známý podnikatel a najednou umazaný od sazí… „Za svojí kominickou uniformu se nestydím, byť je od sazí,“ smál se. „Protože ale rád chodím čistý, převléknu se za den třeba třikrát. Ale fakt je, že když mě známí takhle prvně viděli, většinou kulili oči. „To jsi ty?“ ptali se. „ Jó, to jsem já,“ vyvedl jsem je z nejistoty. „To víš, změna je život…“

Takže Slaný má opět svého kominíka a obyvatelé města i okolí šanci neshánět dlouze někoho, kdo pomůže, aby komín dobře táhl. Navíc je zde možnost při spatření tohoto muže rychle se chytit za knoflík, nebo si na něj dokonce sáhnout pro trochu sazí, což vám zaručeně přinese štěstí…

Zdeněk Tvrdek
16. 01. 2011, 13:10

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.