Píše se 17. listopad 2009

V úterý vystupuji z autobusu plna očekávání a nezodpovězených otázek. Říkám si, ještě že máme ty babičky, které toho tolik zažily a jsou ochotné se s námi o to vše podělit...

Vstávat se mi tedy moc nechtělo, ale vidina toho, že se podívám po Praze a ucítím tu atmosféru doby dávno minulé mě lákala. Teta mi připravila snídani a pak už to jelo jak na běžicím páse. Ani jsem nestačila mrknout a už jsem stála na Václavském náměstí, tam, kde to začalo... U pomníku Jana Palacha jsem zapálila svíčku... Lidé odcházeli a přicházeli jeden za druhým... V jedné ruce svíčku a v druhé zápalky...  Někteří slzeli, jiní jen tiše stáli a nehýbali se, jakoby se z nich za tu dobu stali sochy... Vál studený vítr, snad jako tenkrát... Před mýma očima se prezentovaly fotografie z minulosti a já si uvědomila, komu vlastně vděčím za to, kde vyrůstám... Komu jsem vděná za svobodu...

Ale tlačil nás čas... Musíme jít dál, i když bych se chtěla u Jana Palacha zdržet déle a přemýšlet nad jeho činem... Všechno kolem mě jakoby plulo v nekonečně dlouhém rozmazaném videu. Vše černobílé... a tak zvláštní... Z kterého si místa na mě promlouval hlas moderátora televizních novin z roku 1989, to ještě více umocnilo tuto atmosféru...

Obdivuji tuto monstrózní akci... Tolik lidí se stejným názorem za zpěvu písně Gaudeamus igitur vyšlo z Albertova s jediným cílem. Upoutat pozornost na sebe i na to, jakým způsobem je se všemi zacházeno... Každý případ konkrétního člověka myslím mluvím za své... Je to nechutné a odporné... A nikdo z nás nesmí zapomenout na to, jak komunisté zacházeli s lidmi, kteří byli někdy i naprosto neviní... Přiznal se ale každý... A my nesmíme dovolit, aby se tato doba vrátila ! Žijeme ve svobodné zemi... Ať to tedy tak zůstane !

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284