Dneska nejdu do školy, tím to pro mě končí.

    Nedávno jsme oslavili dvacáté výročí Sametové revoluce. Dvacet let není tolik, abychom na tyto události zcela zapomněli. Jediní, kteří vědí, co se stalo, jsou ti, kteří v této době žili. Pro většinu dnešních žáků to znamená „jsem doma, nemusím do školy“. A víc nic. Nezajímá je, proč nemusí do školy a letmý pohled do kalendáře je nadmíru obtěžuje. Dobře, taky si do dneška pletu upálení mistra Jana Husa a příchod Konstantina a Metoděje. Ale to zase podle mě není takový prohřešek jako tipovat si, že 17. listopadu bylo založeno Československo.

    Takovéto znalosti nejsou hodny toho, abyste na pár minut sedli a naučili jste se to jako básničku. „Prvního ledna – Vznik České republiky!“ To je zbytečné. Takto naučené informace stejně za chvíli zapomenete.

    Zajímalo by mě, jestli těm, kterým je jedno, proč nejdou do školy, by taky bylo jedno, kdyby žili před rokem 1989. Kdyby nemohli jezdit v létě k moři a v zimě tak akorát do Krkonoš. Nemohli bychom na sobě nosit to, co se nám líbí. Určitě by to byla velká změna.

    Jsem rád, že jsem se narodil až šest let po revoluci a doufám, že už nikdy nebudeme muset žít tak, jako se žilo dříve.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283