Jak můžeme žít dál ?!

Zkrčeno v tmavém koutě, s tvářemi v dlaních a černými kruhy pod očima.

S rozklepanými prsty držícími vyhaslou cigaretu...

S myšlenkami zalitými krví a skutky černějšími než samotné peklo...

Na rozvrzané židli v tom nejtemnějším rohu sebevědomí krčí se postava... Ve vlnách myšlenek se utápí... Jako na pouťovém kolotoči, s očima upřenýma do nezahlédnutelné krajiny, pohupuje se v pravidelném rytmu dětské nevinnosti...

Sem... Tam...

Sem... Tam...

Občas jako ranní rosa snese se v těsné blízkosti jeho chvějícího se těla slza... Nebo jen kapka sebelítostivého potu?

Lítost...

Strach... Jako našeptávač z říše mrtvých vkrádá se do snů...

Proto nespí...

Jinak krásné snění doprovází obrazy dávno patřící uhnilé zemi... On, stojící jako socha s hrdé vztyčenou pravicí do výše, vzdává hold Pánu Smrti... Nenávisti... Nechutnosti... Jako kamenný monumet, jako ukazatel ,,správné" cesty, jako černá kočka přebíhající po prašné cestě... Jako povídka... Jako přelud!

Plačící lidské trosky na pokraji společnosti... Spíše psi uvázáni na železný řetěz... Připoutáni na hraně srázu s nutností zemřít... Předurčený osud...! A on ... opět jako památník jejich života...

Skoč!

Pobízel hlasem zastřeným ironickým úsměvem vítězství...

Skoč!

Nutil s očima zaslepenýma hrdostí jemu možná cizí...!

Skoč!

S tímto slovem, schazoval nešťastníky do věčného zapomnění..!

...Nešťastný voják zmanipulovaný jinými... Stejnými...

...Umírající v koutku společnosti... Zatracen a nechtěn!

... Se vzpomínkou, vtírající se jako noční můra do znetvořené duše...

Ruce ušpiněné od nevinné krve před obličejem... S hořící cigaretou v koutku třesoucích se úst... S koleny pod bradou houpe se v pravidelném rytmu dětského pláče...

Sem... Tam...

Sem... Tam...

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284