Lyžák v 70.letech minulého století

Píše se rok 1975 a právě se dozvídám, že lyžařský výcvik je pro naší třídu povinný. „No nazdar, na základce jsem se tomu vyhnula a v prváku mě to nemine“

Já a lyže - to nejde moc dohromady! Ale blíží se Vánoce a tak snad obměkčím rodiče, aby mi pořídili slušnou výbavu. Bohužel nepatříme mezi bohatší vrstvu a tak se pod stromečkem objeví jen úžasná modrá větrovka s kapucou, olemovaná bílou kožešinou. Cedulka na ní znamená, že byla pořízena v Tuzexu. Tak to jsem teda nečekala, kdepak asi sehnali naši bony? Bunda je sice super, ale co výbava?

„Mami,  jaké lyže teda budu mít?“

„Vezmeš si po tátovi.“

No tak to teda budu za exota, pomyslím si. Odhodlaně jdu do sklepa, na skříni leží dřevěné lyže, které pamatují krále Klacka, měří asi tak 2 metry, vázání (dá-li se tomu tak říct) tvoří zpuchřelé, kožené řemínky, hůlky mi sahají až k ramenům a na konci “úžasné“ kožené kolečko,fungující jako sněžnice.Zklamaně se na tu hrůzu koukám a přemýšlím jestli by nebylo lepší omarodit.

 

„Mami to přece nemyslíte vážně, s tím nemůžu jet!“ namítám, ale odpověď je jednoznačná:

 

„Tátovi stačily, tak proč tobě ne?!“

„Tati viděl jsi to vázání?“

 

„Neboj koupíme Kandaháry a budeš za hvězdu!“

Pro vysvětlení  - Kandaháry je typ vázání na péro.

 

Druhý den slavnostně přinese máma z práce půjčené boty. Co na tom, že mi jsou minimálně o dvě čísla větší? Prý si je vycpu novinami a ještě mi v nich bude teplo.

Nezbývá nic jiného než si začít balit. Moc práce s tím nebude, 4 trička (víc jich stejně nemám), pletený svetr, který obětavá babička upletla, asi do něj přidala tisíc blech, protože kouše jak vzteklý. Stejně jako silné, krepsilonové punčocháče, taky kamaše, po straně s copánkama, alespoň, že jsou modré a hodí se k mé nové bundě. Taky sáček s voskama na mazání lyží, aby se mi prý dobře jezdilo.

„Tak šup, ať ti neujede autobus!“ slyším z chodby.

„Asi bych se nezlobila,“ zamumlám.

Autobus? To je silný výraz pro to, co stojí před školou. Okýnka zamrzlá, z výfuku se valí oblaka černého kouře a celá karoserie se klepe, jako kdyby se chtěla po kouskách rozběhnout napřed.

Tak to nedojede ani do Prahy, natož do Krkonoš.

Ale přece něco potěšujícího, většina spolužáků má obdobné lyžařské vybavení jako já.

„Je kalamita, vážení,“ sděluje nám souška, tedy soudružka učitelka.

„Vystupujem! Pro bagáž vám přijede rolba, ale vy musíte jít pěšky!“

No super. 4 kiláky do kopce ve sněhu.

 

Konečně jsme na chalupě. Zařízení jak ve vězení, železné postele s matracemi, které připomínají mořskou bouři a každý má přiděleno jedno plechové štádlo na oblečení.
 Pohled z okna stojí za to. Sníh se jiskří, jak kdyby v něm byly diamanty a docela se těším ven.

Těšení bylo předčasné. Venku soudruh učitel připravil slalom z tyček, prý aby nás rozřadil do družstev. Marně vysvětluji, že se na lyže neumím ani podívat, natož stoupnout. Dostávám instruktáž, jak přenášet váhu, jak dělat obloučky a jak brzdit. Pozoruji spolužáky a nakonec mi to připadá snadné.

Tak na start, ať to mám za sebou. Jejda, lyže se nějak podezřele rozjíždějí, co že to mám dělat??

Slyším, jak souška řve: „Přenes váhu!“  No, ale kam a jak to už neřekne.

Zoufale se snažím brzdit hůlkami, ale nějak to nefunguje. „Spadni, spadni!“ křičí kamarádka. Jasně to je nápad! Padám, ale na záda a šusťákovka koná své. Už vím co znamená výraz : “ jede jak namydlenej blesk“.

Ještě šest dní… To nevydržím! Ale od čeho jsou kamarádky?! Večer, spíš v noci se tajně vydáváme do lyžárny. V koutě stojí mé dvě nepřítelkyně a tváří se, jako by nic, Já vám dám, zrádkyně jedny.
Šup a už jedna leží na špalku na dříví, s chutí na ní dupnu a je to! Lyžička se zlomila.

Ráno se strašně divím jak je to možné. Projevuji upřímnou lítost, ale nepřeháním to. Co kdyby se našly rezervní lyže?! Nakonec jsem pasována na kontrolu na trati.

Šest dní uteklo a tak jsem v pohodě přežila lyžák.

Připadá Vám to, jako by se to mohlo stát včera? No vidíte, zase se toho tak moc (alespoň mezi školáky) za 35 let nezměnilo.

Námět čerpán z vyprávění mé matky a jejího deníčku.

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284