Fotografie... oslavujte toho, kdo to vynalezl!
Focení je únik. Když je mi mizerně vyjdu si na Slánskou horu. Tam fotím... V kráteru si všimnu maličkostí, které se mi líbí a trošku mi rozjasní svět. Potom si vylezu na svoje oblíbené místečko s výhledem na město a fotím západ slunce a další malé kytičky.
U nás v rodině je focení tradice. Dědeček fotil, otec fotí, bratr fotí... no a já se focením zabým také, i když zbytek žen u nás to moc nezajímá. Otec pracuje pro výsledky a aby se nenudil. Bratr na to kdysi balil holky, ale teď už je na tom stejně jako já. Fotíme pro únik. Až na to, že on musí honit kachny, které má rád ve všech směrech, tedy nejenom v tom fotografickém a já honím slunce v chladných dnech, když prozařuje mraky a je málo světla.
Když jsem žila na dlouho mimo svůj domov, brouzdala jsem po vřesovišti. Fialové kvítky dobarvovali hnědost kalné vody, prozářené zapadíjícím světlem. Byla tam kouzelná místa, ale žádné kopečky. A co z toho všeho vzniklo? Podívejte se dolů...
Fotografie:
Zvláštní to zaostření... Ale mě se to foto líbí. Vystihuje cosi tam hluboko...
V kráteru vyhaslé sopky Slánské hory...
kde všude ji najdeme... je totiž všude...
je podzim... ale ne celý svět jde spát.
Limburgské vřesoviště I
Liburské vřesoviště II
Limburské vřesoviště IV Den končí...
Limburské vřesoviště III Svět zamrzá
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
07. 11. 2009, 20:19
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 4. Čtenáři celkem udělili:
20 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.