Když padá sníh...
...je ticho bílé. Když padá sníh, tak postůj čistá chvíle...
Tak zpívá Jablkoň. S těmito verši na rtech jsem také vzdorovala prvním návalům sněhu. Ale nějak už mi to na těch rtech zamrzlo a na svět to vyletí nejspíše až někdy na jaře, při troše štěstí v únoru, když se oteplí a nastoupí konečné tání.
Sníh poletuje okolo neustále. Ačkoliv to není tak vážné, často si říkám (obvykle když se snažím zahřát bolavé ledové ruce), že chápu jak ti spisovatelé mysleli to "bílé peklo". Zima nám prostě kompenzuje deštivý prosinec a hází na nás závěje.
Každopádně je také nutno uznat, že ten zářivý sníh je takový optimistický a nádherný, ačkoliv na anděly přitom zrovna nemyslím. Ani snad na diamanty. Ale ty barvy, kterými to bílo září jsou prostě nádherné, ačkoliv mi připadají takové... laciné a všední.
Ale líbí se mi to a tak jsem se v úterý hrdinně škrábala s kamarádem na opuštěnou, zmrzlou a sněhem
zasypanou Slandu s fotoaparátem v ruce a chladem kdesi v botách. A
stálo to za to, ačkoliv už jsem měla výlety s lepšími fotografickými
výsledky. Přes všechny ty pády a sníh to ten fotoaparát kupodivu
přežil, což byl jeden z nejvyšších úspěchů akce. A co z toho vzniklo?
Fotografie:
Pohled z úpatí
V jedné malé průrvě...
Detail listu
Konečně nahoře
Cesta - významově nejpovedenější fotka výletu
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
17. 01. 2010, 19:48
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 1. Čtenáři celkem udělili:
5 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.