Když zemře legenda
Probouzí mě všední zvuk budíku. Píp-píp-píp. Znechuceně do něho bouchnu a on se vypne. Jdu do koupelny, sednu si na vanu a čistím si zuby. Usínám u toho. Je chladné anglické ráno plné mlhy. Ven by psa nevyhnal. Ale jak to v Anglii většinou bývá, ranní mlhy se rozplynou a přes den bude krásně teplo.
Paní Brown už připravila snídani a v malé, skromné kuchyni voní toasty. Rádio chrčí, ale přesto je mu rozumět. Nehrají žádnou hudbu, i když není čas na zprávy. Přes všechny zvuky v kuchyni jasně rozumím, co říkají. „Jackson dies of a heart attack.“ Cože? Micheal Jackson zemřel? Nevěřím tomu a snídám dál.
Po chvíli mi to nedá a ptám se paní Brown, co je to za zábavný pořad. Nebo jsem snad slyšel špatně. Zvláštně se na mě podívá a říká: „Ne, žádný zábavný pořad, opravdu umřel.“ Šok!
Lžička mi vypadla z ruky přímo do kukuřičných lupínků s mlékem. Pořád tomu nemůžu uvěřit.
Vracíme se zpátky do České republiky a říkám si: „Udělám změnu, koupím si bulvár.“ Alespoň budu vědět, co se v té naší zemičce během mé nepřítomnosti dělo. Když jsem odjížděl, tak se titulky týkaly smrti Waldemara Matušky. A teď? Matuškovi náhle odzvonilo a hlavním tématem bulvárních plátků se stává Michael Jackson.
V těchto okamžicích mi to bylo tak trochu jedno. Ale později jsem si uvědomil, o co všechno svět přišel. O hudebního génia, který dal hudbě nový rozměr. Jedni ho milovali, druzí nenáviděli. I když nebyl zrovna nejkrásnější, jeho písničky znali, znají a budou znát všichni.
Fotografie:
.
Vojtěch Kašpar, Gymnázium Slaný, 9. ročník
23. 11. 2009, 07:35
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 1. Čtenáři celkem udělili:
5 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.