Že by...?
Ráno jsem se vzbudila jako obvykle, vstala, nasnídala, vyčistila zuby a udělala všechny věci, jako dělám každý všední den. Nic mi na tom dni nepřišlo zvláštní, až ve škole jsem si uvědomila, že dneska se vlastně rozdává pololetní vysvědčení. Ale naše třída měla trošku smůlu – dostávala ho totiž až úplně poslední, tedy osmou hodinu.
Celý den byl tak trošku na palici, jelikož přestože bylo vysvědčení, psali jsme téměř z každého předmětu, co jsme ten den měli. A ž to byla pořádná kupa písemek! Naštěstí jsme se já i moji spolužáci oním příšerným dnem prokousali bez viditelné újmy na zdraví a mohli tak osmou hodinu zasednout do lavic naší třídy a napjatě vyčkávat, co že se na onom listu papíru, který je pro nás tak důležitý, objeví.
Paní učitelka nás nejdříve napínala tím, že říkala, kdo má vyznamenání, kdo propadá a různé všeobecné věci, jenže když prohlásila, že já a ještě jedna moje spolužačka máme samé jedničky, myslela jsem si, že se přeřekla. S vyznamenáním jsem určitě počítala, ale že bych dostala jedničku z matiky, na jejíž stránce v žákovské je kupa dvojek, občasná jednička a nějaká ta trojka, jsem určitě nepočítala. Ovšem když se třídou rozlehlo: „Sedloňová!“, já vstala, došla si pro vysvědčení a uviděla jsem na něm sloupec nápisů výborný, spadla mi brada.
Že by se naše matikářka přeci jen ohlédla na to, že v hodinách nespím, devadesát procent všech věcí vymyslím téměř bez pomoci, vzorečky si odvozuju bez potíží sama, ale numerické chyby prostě dělám často a ač se velmi snažím, skoro vždycky se u mě nějaká objeví? Nedalo mi to a už jen ze slušnosti jsem jí za onu krásnou známku šla poděkovat. Odvětila tím, co bych děkovala, že sice dělám numerické chyby, ale v hlavě nemám seno a selský rozum taky nepostrádám, takže neviděla jediný důvod, proč mi tu jedničku nedat. Ovšem, nesmím na to začít kašlat, jinak na konci roku už nic takového nebude.
Ale to já bych nikdy neudělala, já se nevzdám! Hrdě se teď totiž dívám na svoje dvě jedničky v žákovské, jsem šťastná, když mi zadaný příklad opravdu vyjde a snad už se nebude stávat to, že na tabuli bude výsledek třicet tři a u mě v sešitě se bude dvakrát podtrženě blyštit jakási nesmyslná mínus dvanáctka…
Nikola Sedloňová, 2.ZŠ Slaný, 8. ročník
01. 02. 2010, 21:39
Hodnocení článku:
Příspěvek ještě nebyl hodnocen
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.