Ty odřené desky a na nich má Alenka...
Jak rostu, mění se i můj názor na nejoblíbenější knížku. Ale když se zamyslím nad tím, kterou knížku znám téměř nazpaměť, tak je to jednoznačně Alenčina čítanka od Eduarda Petišky.
Tedy dnes už ji nazpaměť neznám, ale v období kolem čtyř let jsem donekonečna nutila babičku, maminku i tetu číst mi právě z této knížky.
Nejoblíbenější kapitola byla o Medouškovi, to byl prostě medvídek, který miloval med.Ten jsem milovala i já a tak jsem si představovala sebe v roli Aničky a chodila jsem mlsat med. Takže i u nás byl takový malý medvídek Medoušek.
Ale nebyla to jen tato jedna pohádka, znala jsem celou knížku a běda když si někdo z předčítajících chtěl zkrátit čtení a přeskočil nějaké to slovíčko a nebo dokonce odstavec. To bylo potom kázání o tom, že tak to není a vzorně jsem odrecitovala správný text.
Babička se naoko zlobila, proč to má číst, když to umím slovo od slova, ale vždycky jsem jí přesvědčila, aby pokračovala.
S touto knížkou jsem rozvíjela svou fantazii, představovala jsem si, že mám doma moře, stejně jako Anička.Byla jsem tou největší slečnou, když jsem po jejím vzoru zabavila mamince lodičky a málem si v nich zlomila nohu. Do nekonečna jsem opakovala jednoduchá říkadla a básničky. Malovala jsem po vzoru Heleny Zmatlíkové oblíbené postavičky (tehdy moc k rozpoznání nebyly, ale to bylo jedno).Ve školce mě tety moc chválily, jaká jsem šikulka.
A proč jsem si zrovna teď na ni vzpomněla?
O víkend jsem dělala pořádek ve své knihovně a docela dole jsem objevila tuto kouzelnou knížku. Byla chudinka pěkně ohmataná a všechny listy už také pevně ve své vazbě nedržely,
ale v tu chvíli se mi vrátily vzpomínky na moje dětství, na postýlku s krtečkovým povlečením, na hrnek teplého mléka před spaním, na točící se lampičku, která malovala na strop roztodivné stíny, na trpělivou babičku.
S chutí jsem opět zalistovala a dnes už sama přečetla nějaké ty úryvky.
Ano, tahle knížka patřila k mým nejoblíbenějším, váže se k ní spousta krásných vzpomínek.
Až jednou budu sedět u postýlky svých dětí, tak vím co jim budu číst.
Doufám, že i ony budou touto knížkou stejně nadšené jako jsem byla já.
Fotografie:
Kateřina Helena Oslejšková, Gymnázium Slaný, 2. ročník
31. 03. 2010, 23:33
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 2. Čtenáři celkem udělili:
10 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.