Krakatit

Když jsem byla menší, považovala jsem Čapka za spisovatele pohádek, takového toho typického českého tradičního spisovatele, co píše tou hodnou češtinou pro děti. Když jsem slyšela tento rok o tom, že překládal prokleté básníky a jeho čeština je vlastně jednou z nejlepších, jaké kdy svět stvořil, moje hlava si to nechtěla nějak připustit a přecvaknout na tuto realitu. První, co jsem četla bylo jeho pověstné R.U.R. Ale ani tahle dobrá hra, která měla fakt myšlenku mi neukázala, co je vlastně Čapek zač. Už z dřívějška jsem znala také češtinu jeho povídek z první a druhé kapsy, která taky stála za to, ale to pořád nějak neobjasnilo, co je na tomhle spisovateli tak úžasného.

Právě díky tvrzení spousty lidí okolo mě, jsem měla sto chutí tuhle knihu přečíst. Jenomže u mě je polička s knihami, které si chci přečíst docela zaplněná a tak to pár týdnů trvalo a pořádně jsem se k tomu dokopala, až když jsem zalezla do postele s neidentifikovaným nachlazením. Nu, a také proto, že moje kamarádka při poslední výpravě se skautem nad zasněženými pláněmi pořád tiše hlásila, že jí ta krajina připomíná Krakatit. Asi taky díky ohromného kouři, který stoupal z drátů, které tam nějaká prasata zapálila. A mě popadla zvědavost.

Takže to byl právě Krakatit, který mi z části objasnil kvality pana Čapka. Kdybych nosila klobouk, kdykoliv bych před výtiskem téhle knihy smekla, i když všechny, které jsem doposud viděla byly ušmudlané a otrhané. Tak smekám sice jenom pomyslně, ale hluboko. Hlavně když jsem po večerech zažraná do stránek téhle úžasné knihy. Z té romantiky se mi motá hlava a z toho chytře do sebe pasujícího děje mě popadá úcta.

Někde jsem četla, že když Čapek zasedl ke psaní, už při prvních slovech věděl, jak bude znít poslední věta. To je prostě PAN spisovatel a povýšila bych ho bez váhání mezi nejlepší na světě, už jenom díky složitému jazyku českému, který používal.

Celý děj je o vědě. Co se stane, když chemik vynalezne nevyzpytatelnou, neuvěřitelně silnou výbušninu? Cosi, co by se dalo nazvat globálním průserem… Zvláště, ukradne-li ji nějaký neznámý orgán a ona bez objasněných příčin vybuchuje v úterý a v pátek, pokud není v porcelánové dóze. To zní jako americký biják. Ale je to mnohem, mnohem starší, nežli všechny americké patlaniny. A nejde jenom o „obyčejné“ zachraňování světa, je v tom neuvěřitelná romance a láska uzavřeného, nevrlého vědátora do krásné, pyšné a kruté princezny a v podstatě se v ději objevuje nepřeberné množství různých postav ženského pohlaví. Princezna mezi nimi ovšem září.

Nejlepší je konec. Od výbuchů romance a třaskavin končíme u stařečka s opratěmi, který si na voze v dřevěné bedničce veze svět a zná odpovědi na skoro všechny otázky, jaké by jenom mohli někoho trápit. Rozuzlení se vším všudy.

Tahle kniha mě fascinovala. Když nad tím přemýšlím, tak vidím, že spousta filmů a knih už mě učarovala, ať více, či méně. A Krakatit se jednoduše zařadil mezi další z těchto děl.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283