Tady budu jednou bydlet!

S jistotou vím, že to bylo nejkrásnějších čtrnáct dní v mém životě. Vždyť dovolená jen s tátou a ještě k tomu v teple u moře, co víc si jen přát.

 Naše dovolená byla dvakrát z vážných důvodů odložena  tak bylo moje napěti několikanásobně zvětšeno, ale nastal den ,, D " a jsem s velkým kufrem čekala s tátou na letišti. Byl to můj první let letadlem a já byla samozřejmě obrovká hrdinka, bohužel jen do chvíle, kdy jsme si do něj nesedla. Byla mi zima a hned jak hlas pilota oznámil: ,, Připoutejte se prosím " byla jsem připásovaná tak, že jsem skoro nemohla dýchat. Táta se mi smál, ale i on brzy opustil místo u okýnka a nechal mě, abych mohla obdivovat krásy osvětlených ostrovů, které z té výšky vypadaly spíše jako malé tečky.
Po přistání jsem měla pocit, že se v takto teplém a vlhkém vzduchu nejpš udusím, ale člověk si v přtomnosti milých lidí rychle zvykne. Náš cíl byl jasný- město Akyarlar v Turecku!
Všechno bylo dokonalé. Hotel, pláž, teplo, jídlo i táta. Chodili jsme na procházky po hotelových zahradách a kochali se pohledem na Řecko, které jsme přes moře vyděli velmi zřetelně. Ani prázdninová láska na sebe nenechala dlouho čekat. Problém byl v tom, že jsme si moc nerozuměli... Já v té době ovládala angličtinu jen velmi znepokojivě a ona pro změnu vůbec, ale byla to docela sranda... Když jsem pak odjžděla, oba jsme to obrečeli a já prostě věděla, že tady jednou budu bydlet...
Teď už se držím nohama při zemi. Vím, že Turecko miluju a je to překrásná země, ale na bydlení tam je příliš brzy...

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283