ŠVP s mojí bývalou školou
Když jsem vyšel ze základní školy v Tuřanech, tak mi bylo strašně smutno. Myslel jsem si, že to ve Slaném bude stát za nic. Jenže opak je pravdou. Během jednoho roku jsem se aklimatizoval na nový kolektiv a nyní mě všichni berou jako bych k nim patřil. Děsím se toho, že budu muset odejít někam na střední. Teď se ale vrátím k mé první škole. Od první třídy jsem jezdil na školu v přírodě. Abych se neupsal tak to bude ŠVP. Na školu v Tuřanech jsem patřil, takže ŠVP byla samozřejmostí. V šesté třídě jsem s nimi chtěl jet znovu, i když jsem k nim vlastně už nepatřil. Zeptal jsem se dalších bývalých spolužáků jestli nechtějí jet také. Dal jsem dohromady pár lidí a domluvil jsem se z řiditelkou. Všem nám to povolila a odjeli jsme na ŠVP s Tuřanskou školou. Byla to strašlivá sranda, ale pořád nás brali jako děti. Jelikož se nám to strašlivě líbilo, tak jsme se dohodli že pojedeme v sedmé třídě znovu. Tento rok jsme jeli pouze dva. Já a jeden můj dobrý kamarád. Bylo dobré, že nás učitelky brali jako sobě rovné. Pomáhali jsme jim organizovat soutěže, dělali cesty za pokladem a jednou jsme jim pomáhali i s ,,vařením,,. Jen jsme mazali rohlíky sýrem. Byla to zábava, každý den jsme pomáhali jiné třídě. Nejsrandovnější okamžik se stal předposlední den brzo ráno. Hezky jsme si spali a najednou nás v 6 ráno jedna učitelka probudila. Řekla nám, že musíme připravit cestu za pokladem. Ať se rychle převlečeme a potichu jdeme před ubytovnu. Před ubytovnou nám dala igelitku s fáborkama a s pokladem. Šli jsme v místech kde jsme nikdy nebyli a když nám došli fáborky, tak jsme schovali poklad. Museli jsme počkat než se sem děti doplahočí. Přišli, našli poklad, snědli ho a lehli si. Jak primitivní. Při odchodu začalo pršet a dokonce se i rozehřmělo. Vrátili jsme se na ubytovnu a než jsme se stačili schovat před deštěm, tak nás učitelka poslala zpátky posbírat fáborky. Byla to legrace. Byla bouřka a pršelo. No a my jsme museli jít na největší kopec pro fáborky. Celou cestu jsme šli pod dráty s elektrickým napětím. Ve zdraví jsme se vrátili na ubytovnu a následující den se jelo domů. Když jsme přijeli domů, tak začínali prázdniny.
Václav Minařík, 2.ZŠ Slaný, 8. ročník
31. 01. 2010, 21:29
Hodnocení článku:
Příspěvek ještě nebyl hodnocen
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.