Hop sem, hop tam.
Šla jsem s kamarádkama na koně. Slunce venku svítilo, ale zároveň foukal studený vítr. Jako vždy jsme jely na louku tentokráte bez sedla. Jelikož jsme měly dovoleno i cválat tak jsme na louce chvilkama cválaly. Přišla jsem na řadu já a jelikož jsem se trochu bála, že to se mnou vezme domů holky řekly, že poběží u mě. Jenže si daly závody a ponička přidala. Neudržela jsem se a spadla. Doslova jsem vylítla. Opravdu bych to, ale nebyla já aby se ještě něco nestalo. Nechtěla jsem se bát jezdit , takže jsem řekla, že nasednu znovu. Holky se mě ptaly jestli nechci pomoc nasednout, ale já je jen odsekla ,,sice jsem spadla, ale nasednout snad umím!" Odrazila jsem se od země a trochu jsem to neodhadla. Odrazila jsem se moc a přelítla jsem na druhou stranu. Holky se mohly smíchy za břicho popadat a když jsem se probrala ze šoku, přidala jsem se k nim. Když to vyprávím moc humorné to není, ale věřte, že v tu chvíli to bylo opravdu vtipné. Člověk by to musel vidět, aby se zasmál. Já když si na to vzpomenu, musím se zasmát sama sobě.
Fotografie:
hrozná fotka,ale jediná bez sedla.
Kateřina Cibulková, 2.ZŠ Slaný, 9. ročník
22. 11. 2009, 17:41
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 4. Čtenáři celkem udělili:
15 bodů. Průměrný počet bodů: 3.75
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.