Jak jsme si zaplavali v paneláku

Možná vás překvapí, když budu tvrdit, že jsem měla největší radost z dárku, který dostal někdo jiný. Nevěříte? Za chvíli mě jistě pochopíte. Mezi maminčinými kamarádkami se najdou i ženy značně kreativní. Jedna taková “teta“ bydlí v šestém patře panelového domu a nikdy nepřestane překvapovat své okolí. Má dnes už asi dvacetiletého syna Martina. A právě jeho dárek mi udělal největší radost.

Mně mohlo být něco kolem pěti let, Martinovi tedy osm. Stejně jako jeho bratranci Pepčovi. Kluci a jejich taťkové mají velké sklony k různým puťákům a vůbec podobným akcím a tak dostal Martin k Vánocům parádní stan. Dalším nezbytným dárkem byl nafukovací bazének. Rozhodně nebyl malý. To víte, bazén pro kluka z paneláku, to je jako úplný zázrak. Krátce po Vánocích jsme dorazili na návštěvu, jako obvykle jsme tam potkali i Pepču. Marťas se chlubil svými dárky a my jsme záviděli. Po chvíli ale začal Pepík rejpat. Prý: „No to jsou mi povedené dárky. Jenže budeš muset ještě půl roku čekat, než si je užiješ.“

Závistivá děcka jsou škodolibá a tak jsme prudili oba.

Tetka ale nenechala svého miláčka škádlit dlouho. Dostala geniální nápad. Postavíme stan, vyneseme spacáky a dnes budeme nocovat u nich, abychom natrénovali terénní podmínky.

Nápad sklidil ohromný úspěch a Martin byl v zápětí zase hrdina. Jenže ještě tu byl ten nevyužitý bazén…

„Tetó, tak ho aspoň nafoukneme, ať vidíme, jak je velikej!“

„Jó! To je super nápad!“

Než se stihl někdo z dospělých ozvat, štrachala Martinova mamka pumpičku. V jejich nevelikém bytě bylo rázem úplně plno. Velký stan, tři spacáky, tři čiperní špunti, hrstka dospělých a další geniální nápady.

„Jé, tetó, ten je parádní! Kolik se tam asi vejde vody?“

„Deset kýblů? Nebo kolik? A jak se v něm asi plave?“

„Maminko, nemohli bychom ho alespoň trošičku napustit?“

Jak snadno se tahle teta nechala přemluvit… Už zapojila mamku i svou sestru a tahaly kýble s vlažnou vodou do bazénu. A bylo jich pět, deset, patnáct… nestačili jsme koukat.

„Ale teto, to si moc nezaplaveme… Ještě trochu vody, prosím.“

„Jó, anó, prosím…“

 

Aniž bychom museli přemlouvat dlouho, stál uprostřed malého obýváku v šestém patře panelového domu bazén o průměru metr šedesát, na výšku víc jak půl metru a byl téměř plný vody… Naše očka zářila nadšením. Už jsme byli svlečeni a sápali jsme se do bazénu. Než někdo stačil křiknout, smekl se Martin po kluzkém dně a žuchl na okraj. Okamžitě se rozlila voda po celém bytě. Martin se marně snažil vstát. Nakonec ho teta čapla a odstavila na chodbu. Bezradně stála a koukala na tu spoušť. Pak se začala smát a pronesla: „Nó, asi nás budou mít sousedi rádi…“ Ale vůbec se nechystala něco dělat.

Až po chvilce jí došlo, co se stalo. Donesly se kýble, ručníky i hadry, stíralo se, chytalo se a my děti jsme se smály…

 

To vám bylo povánoční veselí. Škoda, že už Helča nechce napouštět bazénky v paneláku, v šestém patře…

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283