Ach ta dnešní mládež!

Stále dokola se opakuje to samé. Mládež je hrozná, horší než kdy předtím a to my, když jsme byli mladí…Pak se v průběhu let mezi řečí dozvídáme, jak maminky měly dvojky z chování a o tatíncích raději nemluvě. Takový koloběh je tu stále. Nemění se. Vždycky bude mládež nevychovaná a drzá, pravděpodobněji než pokroková. To už je zvyk.

 

I mne dnes udivují nejrůznější projevy dětí, ať už prvňáků, kteří bezostyšně posílají paní učitelky do nepěkných míst a nacvičují si na nich přírodovědu opakováním domácích zvířat, nebo malých dětiček, jejichž maminky preferují “volnou výchovu“. Podobně mě na kolena složil jeden malý chlapeček ve vlaku.

 

Jeho blonďaté kudrlinky zářily po celém vagonu a chlapec skutečně působil jako andílek. Tedy, nejprve. Zhruba do té chvíle, než začal nekoordinovaně pobíhat mezi lidmi a pohazovat po nich cosi z modrého pytlíčku. Významné pohledy všech cestujících se střetávaly stále častěji, až sympatický pán středního věku s úsměvem chlapci pytlíček sebral a oznámil mu, že se to nedělá, a že takhle to bude jistě lepší. Andílek názor nesdílel a začal výskat ze všech sil. Maminka jej utišila zmenšeninou fotbalového míče. Chvilku hračku prohlížel, pak se škodolibě rozhlédl kolem sebe a vydal se na průzkum. Jeho obětí se stala postarší paní, které míč několikrát hodil na nohy, sebral jej a zábavnou činnost opakoval.

Dáma bezmocně uhýbala balonu až se ozval muž, který seděl naproti nezodpovědné matce:

„Nebyla byste tak laskavá a nepožádala svého syna, aby s tím přestal? Zjevně to paní nedělá radost.“

Madam jen zdvihla svůj zrak od časopisu, rozhlédla se a konstatovala:

„My vedeme Maxe ve volné výchově, to je dnes v Americe běžné, jen tady u vás to lidé nechápou! Maxi, Maxíčku, pojď za maminkou a dej jí pusu.“

Synáček sice odběhl k matce, ale po chvíli si z vagonu udělal fotbalové hřiště a míč kopal kolem sebe, aniž by se zajímal o nohy ostatních.

 

Celou tuto situaci všichni pozorovali dost nevěřícně. Stejně jako kluk tak mého věku, komplet v černé a s výrazným čírem na hlavě. Zdánlivě se jej situace vůbec netýkala, postával opodál a přežvykoval. Ovšem jen do chvíle, kdy “andílek“ opět kopl míč do nohou starší paní.

Mladý punker vytáhl z úst žvýkačku, přidržel kluka za rameno a zamotal táhnoucí se hmotu do blonďatých kudrlin. Ve chvíli, kdy klouček začal vřeštit, maminka se zvedla, aby zjistila, co se jejímu baby děje. Hrozivé zjištění.

„Co jsi to udělal? To nemůžeš myslet vážně! Já! Já… Já tě zažaluji!“

Chlapec se jen vlídně usmál a pravil :

 „To mě mrzí, že vás tato skutečnost pohoršuje, ale i mě doma vedou volnou výchovou, nashledanou.“

Než stačila dáma cokoliv dodat, už byl odvážný mladík venku z vlaku.

Hromadně jsme pokyvovali nad jeho věcným činem, jen panička z Ameriky vzlykala nad vlásky svého maličkého.

 

Vždyť víte, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a když se řve moc, utrhne se lavina.

 

Mimochodem už se vidím jako ta stará babka s holí, jak běduji nad hrůzami doby a nad tím, jaká je ta mládež zkažená, protože to my, když jsme byli mladí…

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283