Cesta k zápisu

Konečně ze mne bude prvňák, zítra jdu k zápisu. Samým očekáváním nemohu usnout.

 

Tak ještě přečísnout vlásky, šaty by taky ušly, tak snad to zvládnu.

 

Škola je krásně vyzdobena, vypadá to tu trochu jako ve školce. Hned u dveří nás větší děti berou za ruku a odvádějí do tříd. Všude plno obrázků a tamhle sedí nějaká hezká teta.

 

Vesele si s tou tetou povídám, ale asi moc chytrá není. Ptá se mě na barvy a na to co je to za tvar. To by snad měla vědět, když je to paní učitelka. No nic, trpělivě odpovídám na její otázky. Taky chce něco namalovat, tak to jo, to mě baví. Obrázek se mi povedl a paní učitelka mě chválí.

 

Otáčím se na mamku a pyšně si vykračuju do další třídy. Jsem zvědavá, co ještě budu muset předvést.

 

Tak tady zase chtějí, abych házela kostkou a říkala, co mi padne. No nevím, jestli mamka vybrala tu správnou školu. Paní učitelky toho moc neznají, když jim musíme říkat, kolik nám padlo na kostce.

 

Tak už mě čeká jen básnička. Trpělivě čekám, až na mě dojde řada. Ty děti toho taky moc neumí, pořád říkají stejnou básničku. To abych si vzpomněla na něco jiného. Tu mojí básničku právě odříkala holčička přede mnou.

 

Ukloním se a spustím : Žili byli děd i babka,

                                      Děd byl lapka, babka šlapka.

 

Koukám, jak maminka bledne a paní učitelka se směje, až jí brýle poskočily.

 

Potom mě pohladí po hlavě a říká, „tak na tebe se opravdu těším.“

 

A tak byl ze mě prvňák

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283