• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Na Slánsku před 100 lety - duben 1907

S provedením voleb

do obecního zastupitelstva se váhá. A přece třeba, by bylo brzo nově zvoleno, aby mohlo rozhodnouti o přijetí nového úředníka do spořitelny, o opravě vodovodu, o zamezení odlivu zdejšího dělnictva i jiného obyvatelstva do vsí, o úpravě tolika zanedbaných ulic, o vystavění tak potřebných kanálů uličních, o udušení otravného zápachu v okolí Červeného potoka a vystavění slušných a vhodných úředních budov pro poštu a jiné úřady.

Ve vodovodě

je vody málo, mnoho v Kvíci uniká. Ale vodovod se nebude opravovati ani doplňovati, poněvadž dosud nedošla státní subvence. – Nepodobáme se chuďasovi, který má na správu pláště, ale chodí v roztrhaném, aby od milosrdných lidí dostal peníze na nový?

Našim obchodníkům

Jsme stále zaplavováni nabídkami vídeňských závodů, jichž majitelé nemohou se smířiti s myšlénkou, že by je mohl někdo nutiti k české korespondenci. Jest na našich lidech, aby pod žádnou podmínkou nedávali si vnucovati německé listy, účty, nákladní listy a vůbec jakýkoli styk v německé řeči. V ignorování svého požadavku musí viděti každý český člověk úmyslnou osobní urážku; připomeň si každý, že svojí lhostejností a povolností zaviňujeme, že německé firmy mohou existovati bez českého korespondenta. Co našich lidí bylo by zaopatřeno, kdyby každý z nás odmítl německé listy! Bohužel, celá řada našich obchodníků a živnostníků nemá té inteligence, aby uznala, že svojí lhostejností si dává vysvědčení omezenosti a přijímá stále a stále nejen německé cestující, kteří slova českého mocni nejsou, ale i korespondenci německou. Jsou příklady, kde naši velevlastenci přijímají adresy a faktury německé i z Prahy! Takový Čech je ovšem ubožák.

Kladenská “Svoboda” píše,

že ve Františkánském kostele našem rozdávají se k ohlupování lidí nejhorší škváry a že to pan hejtman nevidí. “Svoboda” neví jistě nic bližšího o našem městě, nebo jinak by jí bylo známo, že u nás skoro všichni vlivně postavení lidé podporují a protěžují klerikalismus a zpátečnictví.

Jubilejní výstava

Místní komitét této výstavy koná již schůze a započal svoji činnost. Průmyslníci, živnostníci i obchodníci ze Slaného a okolí, kteří vystavovati míní, a doposud se nepřihlásili, nechť zašlou přihlášky místnímu komitétu pro Slaný a okolí k rukám p.Viléma Michla, továrníka v Slaném, který také garanční subvenční archy přijímá a veškeré dotazy zodpoví aneb vysvětlení podá. Jest v zájmu všech vystavovatelů by se co nejdříve přihlásili a tím výhodná místa si zabezpečili. Výstava hospodářská v roce 1908 následkem výstavy jubilejní pořádána nebude, jest tedy na čase aby si vystavovatelé, kteří obyčejně výstavu hospodářskou obesílají, místo zabezpečili. Přihlášek stále přibývá, které zaujímají již přes 60.000 m², tedy víc než na výstavě zemské jubilejní v roce 1895. Místní komitét bude pečovati o veškeré možné výhody zdejších i okolních vystavovatelů, kteří se naň obrátí a tlumočiti jejich přání výborům.

Sebevraždy

Dne 8.dubna vylovena byla “z brodu” mrtvola 19letého Jaroslava Hadriky ze Slaného. – V úterý dne 9.dubna nalezena byla “v Červeném rybníce” utonulá 21letá Alžběta Jelínková ze Slaného.

Trapný zjev

Mladá duše se zlomila tíží neštěstí; mladé nohy se potácely k nejbližšímu rybníku a skokem z hráze svrhly do studené vody všecko to utrpení pod nímž klesaly tolik let. Bylo skoro slepé, to nešťastné děvče, v továrně je nechtěli, ve službě nechtěli… A naše vysoce kulturní společnost nemá pro mnoho takových chuďasů jiného útočiště, než nějakou takovou louži. Nu, žádný se nevraždí ze žertu, když je mu dvacet roků! Tolik ochotných lidí věnovalo mnoho práce hledání mrtvoly. Konečně ji vylovili, položili na břeh a čekali důvěřivě na příchod úřední komise. To bylo po deváté hodině ranní. Ale minula hodina, dvě, tři, a slavný úřad nepřicházel. Přišlo poledne a dělníci jdoucí z práce, obstupovali mrtvolu. Plynulo odpoledne, zástupy zvědavců se střídaly a strážci mrtvoly čekali marně od rána na příchod úřadu. A mrtvé děvče stále ještě leželo tváří k zemi na břehu rybníka a hrubí výrostci pronášeli kolem něho své cynické vtipy, pozorujíc s úsměvem jeho obnažená lýtka. To se stalo právě v těchto dnech, na rozhraní jisté vsi a královského města. Úřad královského města si asi myslel, že nemá povinnosti zakročiti, neboť rybník patří k sousední vsi; a starosta vsi patrně rozhodl, že mu po tom nic není, poněvadž utopená je z města. To tak ještě, aby se lidé z města chodili topit do jeho rybníka, a on s tím měl práce a výlohy. A tak ležela mrtvola utonulé na břehu rybníka tři čtvrti dne a ležela by tam zajisté podnes, kdyby byla konečně nezakročila jiná instance. Nu ovšem, vždyť to byla jen chudá holka; neměla ani punčoch…

Deníky strany všepolské

přinášejí články, které dýší nenávistí proti Čechům. Zvláště pak vyzývají Sokoly polské, aby nezúčastnili se všesokolského sletu v Praze!

V Anglii

zrušili daň z cukru.

V Rakousku

zvýšily cukrovary ceny cukru a stát snad zvýší také daně.

Volby do obecního zastupitelstva

královského města Slaného budou se v zasedací síni radnice konati. Každý ze tří sborů bude voliti 12 výborů a 6 náhradníků. Sbor III.bude voliti dne 29.dubna, sbor II. bude voliti dne 2.května a sbor I.bude voliti dne 6.května 1907, vždy o 9.hodině dopoledne.

Literatura

První český překlad světoznámého díla vychovatelského “Emil, čili o vychování” od Jacquesa Rousseaa pořídil roku 1889 profesor slanského gymnázia Ph.Dr.Antonín Krecar… Letos vyjde “Emil” v druhém, opraveném vydání v druhé polovici měsíce dubna t.r.nákladem Fr.Bayera a B.Smutného, odborných učitelů v Přerově na Moravě. Dílo toto jest nezbytně potřebno každému profesoru, učiteli, učitelce, kandidátu učitelství a profesorství, každému vychovateli, otci, matce a vůbec každému, kdož se o vychování dítek zajímá.

Populární koncert

nového orchestru slanského, za dirigování p.Antonína Vernera, řiditele městské hudební školy v Slaném, učinil na nás hluboký dojem. Pan Verner nezklamal důvěru moudrých a opatrných otců města, projevenou mu udělením definitivy. Již to jediné, že vybudoval nový orchestr, plný uměleckých aspirací, je činem velice záslužným. Orchestr prokázal populárním koncertem svoji uměleckou kvalifikaci a jest nyní povinností obecenstva a korporací, aby se tento orchestr ku cti a potěše města našeho udržel. Charakteristickými znaky tohoto nového orchestru jsou jednak umělecká kvalita jednotlivých členů amatérů i odborníků a znamenitá souhra. Pan Verner není snad nějakým parádním dirigentem, jen tak na zevnějšek, počítajícím na osobní efekt, ale všude je znát, jak každému dílu rozumí, jak má vše promyšleno a v porozumění nastudováno. Při Griegově “Asiině smrti” bylo nejlépe znát vzlet a temperament, který dovede reprodukovat dramatický obsah skladby, což vše se během programu ještě stupňovalo.Mocně na nás působil Fučíkův slavnostní pochod “Vjezd gladiátorů”. Nejlepším výkonem byly Šebkovy “Bulharské tance”, z nichž sálal oheň při výborné harmonii zvukové.

Odvod

smečenských branců odbyt dle zvyku s kutálkou. Než přece několik mládenců si odpustilo “vejšlap” a šli slušně mimo muziku. Za to jim bylo se bát ostatních, zorganizovaných s muzikou, z nichž některými bylo bitím vyhrožováno zcela slušným lidem. Že od slov k činu nebylo daleko, vidno z toho, že cestou “muzikáři” zanechali dva členy ve strouze s potlučenými obličeji, kteří prý byli “Slaňáci” a nechtěli si připlatit na muziku. Na takové obránce vlasti budiž Smečno hrdo!

Nález kostry

Na Smečně v bažantnici přímo na vozové cestě do Ledec vedoucí, při kopání jámy nalezena byla kostra člověka ve hloubce 2 dm. Lebka byla přikryta prstí jen 2 cm vysoko. Bylo by dobře, by komise znalců odhadla stáří kostry a vynesla o nálezu tom soud, jímž by se fantazii lidu dala uzda. Věc za tou příčině oznámena četnictvu v místě.

Neodvedený nález

Antonín Machold a František Šindelář, dělníci z Libušína, našli dne 9.dubna na silnici mezi Libušínem a tak zvanou “Maxovkou” peněženku s osmi korunami a sedmi haléři, a aby o tom nebyl nikdo v pochybnosti, že nemají náležitě vyvinutý smysl pro právo a spravedlnost, tedy se prostě o obnos rozdělili. Jeden z nich nechal si 4 koruny a 3 haléře, druhý pak vzhledem k tomu, že jeho kamarád nechal si tobolku, podržel si 4 koruny a 4 haléře. Machold při výslechu svém se doznal, že peníze “promazal”, ale Šindelář, když se byla dozvěděl, že o jejich nálezu učiněno trestní oznámení, podíl svůj z nálezu na jeden haléř na obecním úřadě odevzdal. Ale tato jeho “poctivost” netrvala dlouho. Druhého dne vzal zase svému spoludělníkovi Josefu Sirotkovi z kapsy dvě koruny, kterážto krádež rovněž vyšla najevo. – Při hlavním líčení pře dne 20.dubna u zdejšího okresního soudu odbývaném užívali oba obvinění všech možných nejapných výmluv, ale své nepěkné činy nikterak ospravedlniti nedovedli. Soudce na to pak vynesl rozsudek, jímž Antonín Machold i František Šindelář uznáni vinnými z přestupku krádeže a odsouzeni, prvý na 24 hodin, poslednější na 48 hodin do vězení a k úhradě soudních útrat.

Pro zábavu i pro poučení z předstoletých slánských čtrnáctideníků Svobodný občan a Světlo, v depozitu Památníku A.Dvořáka ve Zlonicích, vybral a připravil

Libor Dobner
10. 04. 2007, 18:41

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.