Halířové úspory
Jež zavedeny jsou ve spořitelně města Slaného ve způsobě 10 haléřových úsporných lístků a v Okresní hospodářské záložně ve způsobě malých pokladniček, jimiž mají dítky vedeny býti ku spořivosti, mají opravdu značný v tomto směru význam. Dnes v obci, kde haléřové úspory jsou zavedeny, s potěšením lze znamenati, že značné procento peněz, které dříve promarněny byly za pamlsky a jiné zbytečnosti, putuje prostřednictvím sběratele – obyčejně některého učitele – do jmenovaných peněžních ústavů. Ačkoli – jak již pověděno – má tato akce významů plná své nepopíratelně dobré stránky, jednu přece mezi nimi nalezneme, která by ohrožovala další zdar této pěkné myšlénce. Ve Slaném, kde tyto haléřové úspory se ukládají do Okresní hospodářské záložny nebo do městské spořitelny, nejsou spojeny s tím žádné výlohy peněžité. Zde se vše bez námahy a výloh, pouze malou ochotou, dá provésti. Sběratel krátce odnese svěřené mu peníze do toho nebo onoho peněžního ústavu. Jinak je ovšem na venkově. Aby dítky neztratily úroků, jest nutno, aby sběratel zasílal úspory alespoň jednou týdně, nejpozději ve čtrnácti dnech. A jakým způsobem? Buď poštou, nebo hokyní. V obou případech musí se tato služba honorovati a tu nezbývá nic jiného, než aby výlohy s tím spojené hradil sběratel sám. Aby náklad ten hradily dítky samy, jest naprosto nemožno, poněvadž by nedostaly ubohé na své malé vklady ani tolik úroků, mnoholi by vydaly za zasílání úspor. A kdyby se úspory posílaly jednou měsíčně, byla by ztráta na úrocích opět značná. Jest tedy třeba, má-li toto humánní zařízení prospěti i dětem obcí venkovských, aby peněžní ústavy, které k tomuto způsobu šetření vybízejí, postaraly se o to, by zásilky úspor nevyžadovaly ještě zvláštního peněžitého vydání. Jinak ovšem sběratelé haléřových úspor z obcí venkovských budou nuceni se svých funkcí vzdát, a tím bohužel by se odňala venkovským dítkám možnost, aby i ony mohly naučit se spořiti.
Sůl v politickém okresu salnském
V studni p.Němce v Kačici vytryskl před několika měsíci solný pramen. Jelikož jest sůl majetkem státu, dostavila se dne 30.ledna 1907 komise c.k.finančního úřadu z Křivoklátu k uvedené studni, kterou ohledala a několik litrů slané vody lučebnímu oddělení do Prahy zaslala.
I.ples sboru dobrovolných hasičů v Drchkově
Pořádaný 27.ledna 1907 v hostinci pana Václava Beránka vydařil se opravdu skvěle, jak morálně, tak finančně. Již před 7.hodinou večerní sjížděli se pozvaní hosté z vůkolí. Taneční síň zaskvěla se tentokráte v slavnostním rouchu jako nikdy před tím. Dekorována byla chvojím, umělými květy a vlasteneckými obrazy; v průčelí pěkně kontrastovalo se v národních barvách provedené hasičské heslo: “Sboru ke cti, vlasti k slávě, bližnímu k ochraně”. Při zvucích chvalně známé kapely pana Antonína Volfa ze Zlonic rozproudila se v taneční síni veselá zábava. Vždyť sešla se zde vybraná společnost a hojně sličných, mladých tanečnic. Princ Karneval měl toho večera opravdu velikou radost, neboť tak zdařilého plesu v Drchkově jistě nepamatoval. I staří místní občané to doznávali. Kdo se nedostavil, má co litovat. Všichni tak srdečně se bavili, že nikomu ani domů se nechtělo. Ještě o 6.hodině ráno tančilo se jako o půlnoci. Tento skvělý zdar prvého hasičského plesu v Drchkově je dobrou zárukou, že i v příštích letech budou hasičské plesy drchkovské četně navštěvovány.
Z nouze
Jsou v životě lidském případy, na oko sice nepatrné, ale přece jenom takové, kde poněkud jen útlocitnější člověk musí se lítostí pohnouti, ač nemůžete nikomu pomoci, kdybyste měli vůli nejlepší. Zde máte jeden z nich: - František Hora a jeho manželka Marie ze vsi Líské neměli ani práce, ani peněz a v jejich světničce krutá zima. A k tomu ke všemu měla Horová čtyřnedělní dítě u prsou. Dlouho se ovšem nerozpakovali. Šli oba do lesa, tam odcizili buk v ceně 1 koruny a byli na cestě dopadeni. – Věc dostala se k soudu a funkcionář státního zastupitelstva p.J.Brožíček při hlavním líčení pře dne 29.ledna žádal o potrestání, a ježto oba se k činu přiznali, vyměřil jim soudce pan sekretář J.Zahradník vězení jednomu každému na 12 hodin. – “Prosím, milostpane,” tázal se odsouzený muž soudce, “mohl bych to za svou ženu odsedět, aby žena nemusela s dítětem do Slaného?” Načež se mu dostalo za odpověď, že zákon tomu nedovoluje. – Oba plačíce opouštěli soudní síň, aby v plískanici a nečasu nastoupili svou další čtyřhodinovou cestu k domovu – do Líské.
Náhlé úmrtí
Dne 4.února doručil v nepřítomnosti p.Antonína Krisla, zahradníka ve Slaném, jeho synovi Josefu Krislovi, obsílku p.Josef Salač, sluha c.k.berního referátu, za příčinou úředního jednání. A tu po doručení obsílky byl p.Salač zachvácen prudkým, křečovitým kašlem. Na otázku, proč se mu tak náhle přitížilo, podotkl p.Salač, že má zastaralou zlou nemoc, a žádal, by mu dovoleno bylo plášť si svléknouti. Na to, po usednutí na židli, v několika vteřinách skonal. Ihned zavolán lékař p.dr.Formánek, který všemožně se snažil jej přivésti k životu, avšak s výsledkem marným.
Ze Smečna
Dne 10.února odbýval se u nás ples společenstva různých živností, o němž možno tvrditi, že u nás patří mezi plesy první. Zde se páni účastníci vždy velmi srdečně přátelsky pobaví. Ač výsledek hmotný nebyl veliký, přece uspokojivý. Celá společnost se při hudbě páně Thonově, která zasluhuje vší pochvaly, skoro do bílého rána srdečně bavila. Každý účastník plesu odnášel si milý dojem. Že jsme se nedodělali valného výsledku hmotného dlužno hledati příčiny v tom. Že čistý výnos věnován měl býti chudým živnostníkům. Pardon, to se nesmí podporovat, o tom by se svět nedozvěděl, ani by žádný nebyl vychvalován. Protož živnostníci buďte příště opatrní, milujte se a vemte sobě příklad.
Čestné občanství.
Obecní zastupitelstvo obce Lukova jmenovalo v poslední své schůzi p.Josefa Srba, centrálního řiditele svým čestným občanem. Taktéž učinila obec Velký Páleč. Umělecky provedený diplom čestného občanství bude mu v nejbližších dnech deputací odevzdán.
Spolek přátel loutkového divadla ze Slaného
hodlá ve Smečně sehráti několik her pro mládež. Místní školní rada, která béře protektorát na se, zajisté svědčí oněm nezištným pánům za to, že přichází venkovské mládeži, jíž nejsou předkládány pokrmy duševní ušlechtilé zábavy v také míře jako mládeži městské, připravit několik radostných okamžiků. Tím spíše jest ceniti ochotu zmíněného spolku, ježto věnuje čistý výtěžek místní školní mládeži na výlet neb školní potřeby. Zasluhují zajisté, by se jim vyšlo se sympatiemi vstříc.
Výroba lisovaného droždí
byla zřízena ve Slaném. Zboží je dobré jakosti a vyrovná se všem německým výrobkům toho druhu. Doufáme tudíž, že naši pp.obchodníci tuto českou výrobu podporovati budou, by český koláč byl nejen z české mouky, ale i z českého droždí.
Za krátký čas jen zavítá
do hotelu “u bílého beránka” Zoologická výstava, vyznamenána 16 prvními a státními čestnými cenami. Podívání hodná, obsahujíc velice zajímavou sbírku zoologických preparátů, jakož i skupinu krásných vzácných živých zvířat. Otevřeno denně od 9.hod. ráno do 9.hod. večer. Vstupné 15 krejcarů, děti 10 krejcarů, dělnické lístky 10 krejcarů proti legitimaci.
Něžný tatínek
Zase jeden případ o necitelnosti i surovosti byl dne 14.února projednáván před zdejším c.k.okresním soudem, kde byl žalován dělník Karel Král z Vrbičan pro ztýrání svého nevlastního devítiletého syna Václava. Vylíčené trýznění v žalobě veřejného žalobce p.Brožíčka bylo svrchovaně necitelné, neboť nedávat dítěti jíst, nechávat jej za krutých mrazů ve studené chodbě polonahého spát a tlouci jej do hlavy až krev stříkala po stěnách, nesvědčí zajisté o něžnosti a lásce otcovské. Svědkové žalobní děj potvrdili, malý Václav vzdal se pak svědectví a soudce, sekretář p.Zahradník vznesl rozsudek v tom smyslu, že dává Královi pro ponejprv přísnou důtku s prohlášením, že poloumučený hošík bude od svých rodičů odebrán a dán do rukou cizích k dalšímu ošetřování.
Uduseni uhelným plynem
Mnohokráte již psáno o neštěstí povstalém následkem neopatrného zacházení s ohněm, jakož i zatápění večerní doby v kamnech ve světnicích, kde se spí a které si již vyžádalo mnoho a mnoho lidských životů za oběť. Takovéto neštěstí stihlo také provisionistu Josefa Procházku v Humnech, jemuž padly tři lidské životy za oběť. Josef Procházka obýval ve svém domku v Humnech dvě světničky, v nichž v jedné spal se svou manželkou a sedmi dětmi, v druhé pak přenocovala sestra jeho 58letá Marie Procházková, která byla raněna mrtvicí, se třemi dítky. Tragického dne (27.12.1906-SvO č.1/1907) večer zatopila jako obyčejně Marie Procházková v kamnech ve světničce, která spíše podobá se sklepu neb komoře. Asi po dvou hodinách šla si procházková ulehnout do této světničky s dětmi devítiletou Barborou, sedmiletým Antonínem a šestiletým Františkem, a aniž by pozorovala nějakého dýmu nebo zápachu, ucpala malé okénko a dvéře hadry tak, aby teplo ze světničky ucházeti nemohlo, načež ulehla. Ráno k 7.hodině když Josef procházka šel děti vzbuditi, nemohl se dotlouci a tu pojal jej strach, že se asi něco nemilého stalo. Vypáčil dvéře u světničky a opětně volal sestru i děti, by vstávaly. I šel k postelím a tu nahmatal již jen ztuhlé mrtvoly Marie Procházkové, Barbory a Antonína. Malý František, který spal se svým bratrem Antonínem na posteli, nejspíše když uhelné plyny ve světničce se rozšířily, nemoha již řádně dýchati, spadl s postele na kamennou podlahu a doplazil až ku samým dveřím, kde ráno omámený byl nalezen. Ihned mu poskytnuta první pomoc a podařilo se jej v krátké době přivésti k životu. Pohřeb všech tří udušených se odbýval na hřbitov pcherský za velikého účastenství lidu z tamního okolí.
Pro zábavu i pro poučení z předstoletých slánských čtrnáctideníků Svobodný občan a Světlo, v depozitu Památníku A.Dvořáka ve Zlonicích, vybral a připravil
Libor Dobner
13. 02. 2007, 18:26
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01