Že by to byl dějepis ?
Ohledně učitelek na dějepis jsme neměli moc štěstí... Krom šesté třídy, to nestálo za nic, ale v osmé třídě přišla paní učitelka Spoustová. Vypadala velmi přísně a taky, že je. Jen její jméno je jakýsi pojem a i ta nejzlobivější třída je před ní jako sbor andílků. Ani u nás tomu nebylo jinak... První hodina a hned přísná pravidla, po zvonění z nás ale byli hrdinové a dělali jsme si srandu, že nám ještě neřekla: Ruce za záda!
Ale čím více jí člověk poznával tím zjišťoval, že tak přísná není a pokud je třída podle jejích představ umí i pochválit a zavtipkovat. Sama se sice moc nesměje, ale o to větší nám udělá radost, když jí rozesmějeme. Jen je prostě trochu pedantaská na pořádek a má určité zajeté zvyky, kterých se prostě nikdy nevzdá a je pravda, že nás baví.
Dějepis s ní je prostě o dost záživnější a po hodině mám vždy pocit, že se
to už ani nemusím učit ( to je ale opravdu pouze a jenom zdání ).
Mluví, jako kniha, do které jste se se zaujetím začetli a víte, že nemůžete
přestat. Je to fajn učitelka a opravdu nechápu lidi, který jí nemají rádi. Myslím totiž, že oblíbenost předmětů nezáleží pouze na žácích nebo na probírané látce, ale především na učiteli, jak se této práce zhostí a jak jí předá žákům. Díky paní učitelce Spoustové se z dějepisu stal jeden z mých oblbených předmětů!
Lada Dvořáková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
23. 11. 2009, 16:57
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 4. Čtenáři celkem udělili:
20 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.