Pojďme do větší hloubky
Mám spoustu oblíbených předmětů. Odjakživa jsem spíš ale humanitní typ, ovšem pokud probíráme dobrou látku, která mi jde a jsem dobrá i prospěchově, tak mě baví i matika.
Na základní škole jsem měla nejradši německý jazyk, přechodem na OA Slaný už se to zhoršilo, látka byla mnohem těžší a nároky byly a jsou stále vyšší a vyšší. Ale i přesto, že už nejsem v německém jazyce zdaleka tak dobrá jako jsem bývala, dokázala ve mně probudit paní profesorka Kaňková opět lásku k němčině. I když paní profesorku tolik neznám, jsem si jistá, že je to dobrý člověk a její znalosti (nejen v německém jazyce) jsou víc než obdivuhodné. Myslím si, že nezáleží jen na předmětu samotném, ale také na učiteli. Můžu mít daný předmět sebevíc ráda, ale nepříjemný učitel, na kterým je vidět, že nemá k vyučujícímu předmětu žádný vztah, mě otráví. Naproti tomu ač má naše profesorka českého jazyka na nás sebevětší nároky, je to dobře, i když si to zprvu málokdo uvědomí. Můj vztah k českému jazyku a k literatuře je opravdu velmi krásný, i když někdy je těch informací opravdu víc než dost a připadám si, že moje kapacita mozku je už zcela zaplněna. Paní profesorka Andrýsková ve mně ale touhu po poznání ještě více rozvinula, nejen proto že chovám sympatie k češtině ale i k profesorce samé. Mnoho dalších bych mohla jmenovat, ale tyto dvě osoby ve mně zachovaly něco, co mi utkví v paměti navždy. A já před nimi smekám.
Fotografie:
Helena Kalašová, OA Slaný, 2. ročník
16. 01. 2010, 18:12
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 3. Čtenáři celkem udělili:
13 bodů. Průměrný počet bodů: 4.33
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.