Láska...
Jdu po ulici a cítím, že je konec...
Co jsem udělala, udělala jsem vůbec něco? Chodím v kalhotech, jím sušenky ke svačině a piju to, co všichni ostatní... Je to špatné?
,, Žít život jako ostatní je nuda" řekla mi jednou máma, když jsem opět přišla s brekem domu. Jí se to ale mluví, ona je v pohodě... Je jí přes třicet a mě teprve patnáct... Nemám kamarádku a mám rodinu v troskách...
O čem tedy snít?
Kde je ta naděje...
Stojím na skále a hledím do nebe. Pláču pro Slunce... Je tak krásné, samostatné a zářivé... Je šťatsné, protože je důležité. Je důležité v tom správném slova smyslu.
Ptáci...
Krouží kolem lesů a jakoby se chtěli přiblížit k tomu zářivému nebeskému míči. Je to nedosažitelný cíl, ale mají pro co žít.
Já teprve budu mít... Pustím se zábradlí a poletím ke Slunci. Budu jako pták, co letá tiše a lehce... Budu důležitá!
Tři...
Dva...
Jedna...
Něco mě drží... Nebo je to někdo? Křídla mě zklamala... Nemohu se ohlédnout, nemůžu se hýbat. Pusť! Sevření povolilo a já se po několika málo minutách odhodlávání rozhodla otočit...
Nikdo tam nestál...
Jen listí vlálo v lehkém větru jako duše mého zachránce... Neviděla jsem ho, ale půjdu ho najít... A budu ho hledat tak dlouho, dokud ho nenajdu... Já totiž mám, pro co žít!
Fotografie:
Láska je světlo v temnotě
Lada Dvořáková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
20. 10. 2009, 17:54
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 14. Čtenáři celkem udělili:
57 bodů. Průměrný počet bodů: 4.07
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.