Dvě špetky nešikovnosti, pár kapek vhodné situace... a polotovar trapasu je připraven

V mém životě byla spousta událostí, které by mezi mými spolužáky byla označena za neuvěřitelné trapasy. Bohužel jsem osoba natolik bláznivá, že tyhle zážitky označuji za „nejpeckovější“ a dodnes se jim hrozně moc směji. Vyberu jeden méně krutý a radikální.

Byl to čas zimní. Mohlo mi být kolem dvanácti let věku. A byla to samozřejmě výprava. Naprosto dokonalá výprava, bez chyby. Lezení přes nestabilní ledy, kutálení se ze svahu, jízdy na pláštěnce a zajímavé zjištění, jak to dopadá, když se pět děvčat snaží skolit dvoumetrového muže. Výprava už se chýlila ke konci. Jedna starší sestřička, pověřením fotografka oddílu, už nějakou dobu lamentovala, že by mne ráda zachytila při jednom z mých pádů. Přes jejich hojnost se jí to totiž dosud nepoštěstilo. Ovšem neočekávaná možnost zachycení mé „šikovnosti“ se jí naskytla. Všichni to křoví obešli, jenom já, s tehdy dlouhými vlasy do půli zad jsem musela prostě jít skrz. Jaj, ty šípkové růže! Byla to  komplikace na mnoho minut, nežli mě z toho křoví vymotali, takže je z toho řádná dokumentace, kterou bych i přiložila, ale své foto na internet jsem ještě nikdy z bezpečnostních důvodů nedala.

Jinak jsem již mnohokráte pronesla špatná slova v nevhodných chvílích a některé moje pády (aneb zakopnutí na rovném, bezchybném terénu) už se mi také stalo mnohokráte. Nepatřím prostě mezi tvory požehnané šikovností nohou, ani rukou.

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284