Dědeček...

Můj dědeček nebyl takový ten kouzelný pán co vnáší do našich životů důležitá moudra. Nebyl to ani muž, který vždycvky jednal správně. Nebyl to velký válečník, ani rebel, kterého všichni obdivují....Někdo by si ho zřejmě ani nevšiml, ale pro mě to můj vzor.

S mojí babičkou byl skoro 60 let. Za celou tu dobu jí jedinkrát nepodvedl. Vydělával, měl vlídného slova a pomáhal mé mamince s potíži...

Já si pamatuji, že rád šaškoval, schovával babičce věci, dával svou hůl do auta tak, aby moje maminka nemohla zavřít dveře. A dělával i jiné naschváli, ale nikdy nepřekročil mez unosnosti.

Ani jednou na babičku nekřičel, nikdy v životě jí neřekl sprosté slovo, když se s ní hádal, řekl jí Tondo. Ani při jiných příležitosí jsem ho neslyšela říci sprosté slovo. Jediné u čeho se babička a dědeček hádali doopravdy byla politika. Jinak jen tak šaškovali, nebo šlo o malou hádku.

Pamatuju si, že si z nás dělával srandu, ale měl nás rád. Ke konci svého života už moc nemluvil, pamatuji si na jeho každoroční proslovy u Štědrovečerní večeře, které byli vždycky krásné. vím, že jsem si sním jednou pinkala míčkem, už mě to moc nebavilo, ale pinkala jsem si sním dále, protože jsem si myslela, že jeho to strašně moc baví a že bych ho zklamala, kdybych si s ním nepinkala, ale později mi došlo, že jeho samotného už to muselo nudit, a halvně bolet, protože už byl starý a špatně se pohyboval, na tož mít stále nataženou ruku a hýbat s ní ze strany na stranu.

Byl to prostě obdivuhodný muž, kterého by si přála každého žena.

Chtěla bych, aby měl každý povahu, jakou měl on.

Určitě ano

42.91%

Spíše ano

17.69%

Spíše ne

15.36%

V žádném případě

24.04%