Na čem jsem vyrůstala a vyrůstám...
Televize nepatří mezi mé oblíbené elektronické přístroje. Hanba mi, ani nesleduji superstar. Přesto se našlo mnoho filmů, jež mne zaujaly a které mě poznamenaly skoro stejně, jako některé knihy.
Jako malá jsem poctivě vyrůstala na večerníčcích a Asterixovi a Obelixovi. Obojí miluji dodnes. Mezi moje oblíbence od panáčka v klobouku z novin patřili hlavně Spejbl a Hurvínek, Jája a Pája a potom večerníčky od pana Chaloupka. Asterixe taky zbožňuji dodnes. "Umíte rozsvítit jenom jedno?" je hláška, která mě doteď dojímá. Hodně se dívám an pohádky v těch "vzácných" týdnech, kdy mám angínu, či jiný neřád, při kterém se nudím a vzpomínám na zlaté dětství. Škoda, že mi pohádky zatím moc psát nejdou!
Mezi (ehm) "novější" filmy, které mě poznamenaly patří třeba "Poslední dny Sophie Schollové", aneb příběh o jedné z vůdců Bílé Růže. Nemohu si pomoci, ale pořád mi připomíná Miladu Horákovou, ačkoliv ty příběhy jsou dost odlišné, jejich věkem počínaje a způsobem odporu končeje. Prostě v tom odboji proti režimům bylo alespoň navenek málo žen a mě statečná žena vždycky zaujme více, nežli statečný muž.
Potom jsem si oblíbila muzikál "Osm žen" jenž nemohu nikde sehnat. původně divadelní hra, skvěle rozpracovaná do filmu. Ty ženy měli každá tak originální osobnost a osud, že jsem to hlatala od začátku do konce a originální rozřešení celého příběhu mě zdaleka tolik neoslovilo. Jaj, ale je to už tak dávno, co jsem to viděla!
A další muzikály "Chicago" a "Vlasy". Chicago je opět skvěle zpracovaný snímek (že já se koukám jenom na filmy o ženských, co?), doplněný úžasnou hudbou. Postavy jsou pěkné mrchy a to se mi líbí. To popisování gest a myšlenek dobrými herečkami, hmm. Vlasy mají děj jednoduchý, ale celé to pozadí plné zkouřených "hipízáků a hipízaček" se miprostě nějak vrylo pod kůži. Tohle všehno jsou filmy s kapku nevšedními a originálními náměty, což je to, co od filmu požaduji. Ano, hezky se umí na tom plátně prát Jackie Chan, ale příběh mne nezaujme. A zjistila jsem, že mě ty boje a fyzické výkony pořád dojímají ménně a ménně. Na světě je totiž zapotřebí projevit mnohem větší statečnost.
Fotografie:
...
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
30. 11. 2009, 16:40
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 3. Čtenáři celkem udělili:
15 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.