Facebook = dobrovolná ztráta soukromí

Facebook hýbe světem a kdo není na Facebooku, jako by neexistoval. Většina lidí, co znám, je zaregistrovaná a více než polovina je tam každý den. Co je ovšem zarážející je počet kamarádů, které si přidáme. V normálním životě (tedy v tom, kdy kamarády normálně poznáváme osobně a potkáváme se s nimi tváří v tvář) se málo komu poštěstí, aby mohl označit za kamarády (tím nemyslím náhodné známé) dvacet lidí. Na Facebooku má kdekdo kamarádů dvě stě a nikomu to není divné. Nechci tu kázat, a tak musím přiznat, že i já sama jsem na Facebooku zaregistrovaná a do „přátel“ mám přidáno kolem třiceti lidí. Všechny však osobně znám. I přesto, že je znám bych však většinu těchto lidí nenazvala přáteli, ale pouze známými. Chápu princip Facebooku. Vím, že všechno, co napíšu, se všem mým „ubohým třiceti“ známým objeví. To považuji za jeden z hlavních důvodů se na těchto stránkách nesvěřovat. Proč, je nasnadě  – najednou by třicet lidí znalo mé osobní problémy. A to přece nikdo nechce, nebo alespoň nechtěl před vybudováním tohoto média. Přiznejte si – šli jste se snad někdy vyplakat na rameno třiceti lidem? Avšak ejhle – přišel Facebook a hromadné svěřování je normální. Šifruje se názvem : „normální pokec“. Vyústění je takové. Během pár víte o mnoha lidech, mnoho informací. Ty zahrnují důsledný popis celodenních činností plus fotky s pochybným obsahem Chápu, že je dobré cítit přítomnost přátel a blízkost kolektivu non – stop. Všechno má však své meze a mít nějaké soukromí je základním kamenem nejen bezpečí, ale i jakýchkoliv vztahů.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283