Natálka

Poznaly jsme se na táboře.

Červenec byl v půli, vedro na padnutí. Účastníci tábora umordovaní po dlouhé jízdě v autobuse, kde byli namačkaní jako sardinky, konečně vydechli v opojném lůně přírody. Široko daleko jen lesy, louky, pole.... Pár chatiček letních obyvatel a rybník přezdívaný „Kačák“. Těžko byste hledali půvabnější místo.

Jela jsem tam již podruhé, a opět bez spolunocležnice do podsadového stanu. Věděla jsem, že nás vedoucí určitě nějak skompletujou, a doufala, že „vyfásnu“ lepší dívčinu než tu loňskou, se kterou jsme si moc nesedly.

Mé obavy po spatření oné budoucí spoluobyvatelky stanu rychle vzrostly.

Vysoká, štíhlá, krásná blondýnka jen hodila kufry do stanu a hrnula se do náručí všem vedoucím a starším dětem, které, alespoň podle jejího tvrzení, neviděla řadu měsíců, či let. Všechno znala a všichni znali ji.

Natálie.

Když se po pár minutách vylítala, vyřádila a se všemi objala, přišla do stanu, aby si vybalila. Hned načla konverzaci a já sotva stíhala odpovídat. Po chvíli jsem začala sama sobě v duchu nadávat, proč jsem ji prve odsuzovala, když jsem ji vlastně neznala..? Ale opatrnost stále ještě zůstávala na místě.

Během naší konverzace mi čím dál více připadala povědomá, jako bychom se už někdy setkaly. Zmínila jsem se o tom a dostaly jsme se až k nedávné atletické olympiádě, kde jsme spolu běžely finálovou šedesátku. Ona je prostě člověk, kterého jen tak nepřehlédnete.

Nebylo těžké se na táboře skamarádit. Když jsme odjížděli domů, říkala jsem si, že to bylo fajn, že budu mít na nás dvě krásné vzpomínky. To jsem ale nevěděla, že Naty to bere „tak trochu“ jinak.

Přestože tábor skončil, zůstaly jsme v kontaktu. Denně jsme si psaly, začaly jsme spolu chodit ven, říkaly jsme si víc věcí než běžní známí. Přesto jsem ji brala jen jako kamarádku z tábora. Další rok jsme se domluvily, že na táboře spolu budeme znova v našem oblíbeném posledním stanu. I tento tábor proběhl bez komplikací, naopak jsme si čím dál tím víc rozumněly, probíraly jsme všechny problémy dospívajících dívek, svá přání, své sny a zážitky.

Až jednou, nevím už ani kvůli čemu to bylo, jsme se trochu nepohodly. Byla to banálnost, ale k menší výměně názorů přeci došlo.Během toho mi řekla, že ji to mrzí, protože jsem její nejlepší přítel. Nejlepší přítel..? Zarazila jsem se. Nikdy předtím jsem se nad tímto slovním spojení nepozastavila. Měla jsem své nejlepší přátele, a nepřipouštěla jsem si, že by existovali i jiní, kterým jsem tento titul já sama nedala. Ona pro mě byla přeci jen kamarádkou, kamarádkou z tábora, dobrou známou. A najednou mi řekla:“Nejlepší příteli...“ Ona, ve společnosti tak oblíbená, s mnoha kamarády, mi tu najednou tvrdí, že já jsem její jediný opravdový a nejlepší přítel, kterého kdy měla..?

Dost mě to vzalo a hodně jsem nad tím přemýšlela.

Co já udělala pro naše přátelství? Téměř nic... Byla jsem sobecká a neviděla, co může člověk pro druhého znamenat. Měla jsem jí za kamarádku a přitom jsem si neuvědomovala, že ona už je dávno víc než jen kamarádka. Najednou jsem zjistila, že jsem ji musela velice ranit, když jsem ji brala jinak, než ona mě. Bylo mi to líto a tehdy jsem vlastně zjistila, jak moc mi na ní záleží a že bych ji nikdy nechtěla ztratit.

Natálka se „vecpala“ do mého srdíčka mnohem dřív, než jsem ji tam nalezla.

Ale teď už o ní vím. :)

Dnes má svátek Barbora

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.91%

Spíše ano

17.69%

Spíše ne

15.36%

V žádném případě

24.04%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3295