Už od dětství jsem měla kamarádku. Nebála jsem se jí cokoliv povědět. Hry s ní mne opravdu bavily. Někdy bych ty časy vrátila, protože to bylo vše super. Jenže když jsme začali dospívat, pomalu začínaly hádky.
Vždy jsme se usmířily, ale jednou jsem natolik zklamala její důvěru a ona mojí, že už to pro nás nevypadalo dobře. Dlouhé měsíce jsme se nebavily, jednou jsme se sice daly dohromady tím, že si píšeme, ale už k sobě nemáme blízko, Nesvěřujeme si každé detaily, které dříve nebyly problém.
Ovšem jsem poznala nové přátelství. Je to těžké, protože se občas hádáme, ale to patří ke každému vztahu, ať už jen ke kamarádskému nebo k vážnějšímu. Důležité je si věřit a pomáhat. V dětsví by nikdy člověk neřekl, jak těžké je udržet si přítele po svém boku, ale postupem času to člověk pozná.
Velice mě mrzelo a zklamalo ztratit někoho koho jsem znala od narození. Ještě, že jsem měla po boku Gábi, která mě držela nad hladinou a já znovu poznala co je to přátelství.
Teď si ho vážím víc než dříve, uvědomila jsem si, že s přátelstvím se musí nakládat s rozumem a uvážením. Nechtěla bych znovu přijít o milovanou osobu a proto vím, že o ní budu bojovat ať mě to stojí cokoliv, protože ji v životě nutně potřebuji a nebýt ji, nemám to co teď.
Ačkoliv mě mrzí, že přátelství mého dětství se rozpadlo, vím, že každá událost má svůj důvod. Kdyby jsme se tenkrát nepohádaly, nikdy bych nevěděla, jak s přátelstvím naložit a jak moc si ho mám vážit.
Kateřina Cibulková, 2.ZŠ Slaný, 9. ročník
28. 02. 2010, 14:13
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.91%
Spíše ano
17.69%
Spíše ne
15.36%
V žádném případě
24.04%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01