Poděkujme rodičům!

Co vlastně můžu považovat za nejkrásnější dárek? Když se nad tím zamyslím, tak postupem věku zjišťuji, že se vše mění. Rok co rok dostanu něco nového. Ale můžu tu věc považovat za nejzajímavější dárek?

Když mi bylo šest, tak mým nejkrásnějším dárkem byla velká plyšová hračka. Růžový medvídek, který hrál asi pět melodií. Všude jsem ho brala s sebou a nemohla jsem bez něho usnout. Pak padl desátý rok a Pan Medvěd letěl pod postel a do rukou se mi dostal nový mobil, tehdy to byl nejnovější model Alcatel One Touch, ještě s anténkou a černobílým dislayem, ale chlubila jsem se jím a byla jsem štastná, že ho mám. Dnes si každý nad mým počínáním poklepe na čelo a v duchu si řekne, že jsem blázen, ale tehdy to tak bylo. Jen malé ztřeštěné dítko, které mělo něco víc, než ostatní. A tak to pokračovalo. Ale byly to ty nejkrásnější dárky? Každý si pod pojmem ,,můj nejkrásnější dárek" představí něco jiného. Malé holčičce se pod vánočním stromečkem rozsvítí očíčka, když spatří Barbie Malibu. Kluci by byli rádi za závodní auto na ovládání. Ale to je jen dětský život. Plný iluzí a snů. Bezstarostný a nenáročný.

Vím, co můžu považovat za nejkrásnější dárek a nikdy to nezměním. Dali mi ho rodiče. Každý ho má, i když si to ani neuvědomuje. Všichni by měli být šťastní už jen za to, že dostali šanci žít. Mým nejkrásnějším dárkem je právě ŽIVOT.

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%