Záře nad statkem.

Právě bylo 31.7.2007......

Přišla mi sms, že dnes můžu se svou kamarádkou jít jezdit. Celá natěšená jsem se převlékla do jezdeckého. Vyběhnu ven přes silnici a zazvoním na ni. Po chvilce už můžeme vyjít. ,,Ahoj"

,,Ahoj holky, tak si Fidorku vyhřebelcujte a nasedlejte." Udělaly jsme všechno potřebné a šly jsme jezdit na jízdárnu. Ještě tam byli na půdě u sena a slámy nějací kluci, kteři měli dost hrozný kecy, ale my jsme je nevnímali a jezdily jsme dál. Přišel konec hodiny... Odsedlaly jsme a ještě vyhřebelcovaly.                                                                                                                        ,, Tak ahoj."                                                                             ,,Ahoj, já vám pak zase napíšu."                                                               ,,Určitě. " 

Ještě se nám nechtělo domů a tak jsme si sedly na chodník před jejím barákem. Statek je hned za naším domem, takže jsem na něj viděly...

  Najedno se objevilo něco nad statkem a zvědovost byla veliká. Vylezly jsme na jednu zeď , ale nebylo tam vidět a tak jsme se rozeběhly po silnici dolu, kde je také vchod do statku. Vidíme majitele statku a zrovna říká: ,, Vašku pomoc mi hasit mám tam prasata!" Okamžitě mi to došlo. ,,Hoří? Musíme zavolat trenérce" Vytočíme její číslo a hned jak to zvedne vykřikneme, že hoří. Trenérka nám řekla , že to vidí a že už tam běží.

Když dorazila šly jsem do stáje a i jsme vyhnaly koně do velkého výběhu, který byl nejdále od požáru. Vyrušil nás můj děda, protože se o mě bál a tak jsem musela odejít. Volají mi rodiče jestli jsem v pořádku. Věděli totiž, že jsem na koních a byli zrovna vevedlejší vesnici venku.Jelikož ta vesnice je na kopci tak bylo vidět, že hoří. Utekla jsem domů s pláčem. Bála jsem se, že chytne i stáj, protože hořelo přímo vedle ní. S uplakanýma očima koukám z okna ven. Jedou první hasiči. Další. Projelo jich po 10 minutách asi pět. Rozplakala jsem se ještě víc, protože jsem věděla jak je situace vážná.

Konečně bylo po všem. Psala jsem trenérce jak to dopadlo a ta mi odepsala, že koně budou muset být přes noc venku, kdyby náhodou ještě nějaká jiskřička přeskočila na stáj.Byl to opravdu pro mne těžký den. Nejen pro mne. Rozhodně nikomu nepřeji, aby to zažil. Poznamená to na celý život.

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%