Nejlepší přítel člověka

Psy mám ráda už od malička. Vyrůstala jsem s naším psem Ronnym, který tu je do teď.I u babičky je pes, kterého mám ráda.

Když jsem viděla potulovat se po vesnici psa, který měl známku, nikdy jsem se jich nebála, myslím, že jsem neměla ani proč. Většinou jsem z vesnice psa znala a některým i našla jeho domov.

Vždy když jsem potkala psa, zachovala jsem klidnou hlavu a snažila se na psa působit přátelsky, aby se mi nic nestalo.

Dávala jsem najevo psovi svou statčnost i když jsem se tam někde vnitru bála, ovšem to skončilo včerejšího dne.

  Překonala jsem nekonečně dlouhé vyučování ve škole. Nastala třetí hodina a odzvonilo. Okolo půl čtvrté jsem s kamarádkou jela na koně. Vešly jsme do dvora a namířily si to rovnou do sedlovny, abychom se mohly převléknout. Cestou jsme narazily na Lucinku, která tam také jezdila. Oznámila nám, že dnes se koně očkují a proto se nejezdí. Takže jsme mohly zase odejít. Zavolala jsem tátovi, aby pro nás přijel. Po táhnoucí se silnici jsme šly čekat. Všude klid a okolo bílo. Jenže najednou se mi před očima v třpytivém bílém sněhu objeví černá skvrna. ,,PES!"Vyděšeně vykřiknu, byl asi největší, kterého jsem volně potkala. Měl na krku obojek se známkou a tak jsem si řekla, že za zatáčkou třeba bude jeho páníček. Já a Gábi jsme couvly, a jedna se schovávala za druhou. Pes se na nás, ale stále díval a neotáčel se. V myšlenkách se uklidňuji, že to bude dobrý, vždyť vypadá přátelsky. Srdce hluboce uskočilo, pes se rozeběhl rovnou k nám. Teď už mi v hlavě neprobíhal přátelský pohled psa, nýbrž to jak jeho velké skoro bílé zuby budou v mé a po té v kamarádčině noze...

  ,,Já budu pokousaná!" Panikařila jsem. Pes se zastavil těsně přede mnou a začal štěkat, vrčet. Už už to vypadalo, že po nás skočí, ale štěstí nám přálo, páníček, spíše panička se objevila a zavolala na něj se slovy: Chceš je vyděsit nebo co!?, Ještě kvůli tobě skončej v tom okně."bědovala, ale zároveň se na nás usmívala. Spadl mi kámen ze srdce. Konečně se mi tolika neklepala kolena.

Jsem ráda, že to dopadlo tak jak dopadlo a nebylo to horší. Od teď se vždy polekám, když vidím velkého psa, ale ráda je mít nepřestanu.

Už jsem si promyslela co budu dělat, když se ocitnu v obdobné situaci. 

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%