Ztracena ve tmě

Byla jsem hodně malá a bez rozumu. Bylo léto a čekaly nás krásné slunečnné dny. Rodiče dostali v práci volno a tak jsme se mohli s "kamarády" vydat na cestu. Kamarádi rodičů mají dvě dcery a tak se jedna stala moji kamarádkou. My dvě jsme se tam těšily opravdu hodně. Všichni jsme se koupali, spali ve stanu, chodili na procházky a prováděli všechny, na dovolené možné věci.

Zrovna už nastal večer. Pomalu, ale jistě se začalo stmívat. Docela rychle padla tma a nastal čas jít spát. Stanovali jsme poměrně blizounko záchodů, kde si mohli všichni vyčistit zuby. Šla jsem tedy s kamarádkou udělat večerní hygienu. Konečně bylo hotovo a my se mohly vrátit. Ze záchodů vedly dvě cesty. Kamarádka řekla, že půjdeme tou zadní. Zrovna jsem měla myšlenky jinde, když v tom jsem si všimla, že se otočila a utíkala jinou cestou. Aby to nebylo všechno zhasla mi baterka. Po té jsem si uvědomila, že jsem se ztratila.

Byla jsem opravdu ještě malá a tak jsem prostě začala plakat. Malé dítě se ocitlo ve tmě. V krajině , kde se rozprostíralo kolem mnoho lesíků. Bez rodičů. Snažila jsem se oriontovat,abych věděla kudy, ale nešlo to, nic jsem neviděla, všude temno a pár stanů se svítícími svíčkami. Jedna paní mě uslyšela plakat a čla za mnou, ptala se kde máme stan a různé otázky na které jsem neuměla odpovědět.. Na štěstí mě rodiče šli hledat a nějak jsme se potkali. Konečně jsem byla v bezpečí, v objetí svých rodičů.

Lidé mají spoustu špatných zážitků, ale nikdy nejsou takové, aby nemohly být horší. Ani pro mne nebyl nejhorším v životě, toto se stane občas každému, ale v tu chvíli jsem se cítila tak sama. 

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%