Dovolená v Chorvatsku

Byla to krásná dovolená u moře na konci léta. S tátou a s mámou jsme letěli na poslední týden prázdnin do Chorvatska. Slunce hřálo, voda byla teplá a zmrzlina výborná.

Můj táta pracuje u ČSA a naše rodina má výhodu tzv. Stand-by letenek(výhodná letenka pro zaměstnance a jeho rodinu). Tyto letenky mají pouze jednu nevýhodu. Když je letadlo plné, nikdo se Stand-by letenkami neletí. Přesně to nás potkalo na konci té báječné dovolené.

            Ráno jsme se naposledy vykoupali v moři, dobře naobědvali, zabalili poslední věci a vyrazili na letiště ve Splitu. Ale takový nápad jako jsme měli my, letět ze Splitu posledním letem na konci prázdnin mělo i spoustu dalších zaměstnanců. V životě jsem neviděl takovou melu, jako byla u odbavování zavazadel, směr Praha. Snad už jenom na Staroměstském náměstí při Vánočních trzích. Lidě se hádali, předbíhali a překřikovali... a výsledek? Letadlo odletělo a nás zůstalo v prázdné letištní hale pět.

Byl už podvečer a my jsme šli čekat na autobus do nejbližšího městečka s apartmány. S námi byl i jeden pán, který na letišti zůstal s námi. Autobus po dvaceti minutách přijel, my nastoupili a hned další zastávku vystoupili. Tam jsme se na informacích zeptali, jak bychom se mohli dostat do Záhřebu. Tam nám to řekli a my jsme šli najít ubytování. To jsme rychle našli a hned jsme se šli ubytovat. Po tom všem už bylo okolo deváté hodiny večer a my jsme šli spát. Druhý den ráno jsme vstávali velice brzo. V pět hodin. Venku byla ještě tma, a my jsme pospíchali na zastávku. Tam jsme nastoupili do autobusu a jeli do centra města Splitu. Ve Splitu jsme vystoupili a rychle pospíchali na autobusové nádraží. Táta koupil jízdenky a v tu chvíli začala pětihodinová cesta do hlavního města Záhřebu. Cestou jsme měli pouze jednu zastávku. Když jsme dojeli na autobusové nádraží v Záhřebu, pán co zůstal s námi na letišti se šel zeptat, jak se můžeme nejrychleji dostat na letiště. To zjistil brzy. Šli jsme čekat na autobus do letiště. Autobus už stál na parkovišti. Měl na boku napsáno „Zagreb Airport“. „To bude asi on“ řekl jsem. Taky že ano. Dveře se otevřeli a my nastoupili. Konečně. Letiště Záhřeb. Došli jsme k odbavování zavazadel. Na monitoru svítil nápis „Prague“. Když už byli všichni cestující odbaveni, přišla řada na nás. Supervisor nám řekl, že se do letadla všichni nevejdeme. A to nás bylo pět! Nakonec, po dlouhém čekání a rozhodování jsem se dozvěděl, že odletím pouze já s mámou. Pouhé dvě minuty před odletem nás odvedli k letadlu. Prošli jsme s mámou pasovou kontrolou a šli. Směr letadlo. Nastoupili jsme do letadla, dveře se za námi zavřeli a letadlo nastartovalo. „Už jsme ve vzduchu, mami.“ Máma celou cestu brečela. Ani si neužila, že jsme letěli v Bussines Class(vyšší třída cestování;lepší jídlo, více místa...):-).

Ještě tu noc nám vlakem přijel táta. Ve čtyři hodiny ráno. Dva dny potom co přijel, nám teprve sdělili, že na letiště přiletěli naše zavazdla. Úplně jinou leteckou společností.

Tento zážitek bych kromě koupání v moří opravdu nikomu nepřál. 

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283