Droga jako žena...

Droga – slovo profláknuté ve světě. Slovo, které každý zná, každý ví o co de, i když v něm vidí něco jiného. Co je vlastně podstatou drogy ? Kdy můžu říci ano, jsem závislá ?! Až se mi začnou klepat ruce a nebudu schopna slova ? Budu psychycky na dně... Co vlastně vede lidi k tomu, že se k ní sníží, ke své „přítelkyni“ ?!

Myslím, že to pramení někde dlouho před ní. Možná deprese ? Ne, ta se dá vyléčit... Neštěstí ? Lidský přepych ? Snaha a touha být něco - někdo víc? Nebo je snad každý případ svým vlastním vysvětlením... ? O co vlastně jde? O nutkavou potřebu ? Je pravda, že kdo nezkusil neví...?

Droga je zbraň a má mnoho podob... Někdy je nenápadná a naprosto nevinně se nám schovává ve sklence vody. Jindy jí vidíme a poznáme na první pohled. Je to způsob hromadného ničení, nedostatkové zboží s dostatkem distribuce do všech koutů světa! Kde ale pramení ta potřeba? Kde začíná a azároveň končí prvotní lidská touha po droze....

Všechno to začíná hluboko v nás. Tam někde v duši se krčí strach... Hlava se motá a všechno (ne) podstatné opouští naši mysl. Zůstane jen ten sladký pocit svobody. Dokázali jsme to. Máme v sobě jed, který nás bez ustání ničí zevnitř i zvenku. Za pár měsíců, možná i týdnů se z nás stane chodící troska... Pohybující se úschovna smrti! A proč? Život se nám zdál nespravedlivý, možná nechutný a na nic. Na co žít? Jsme připraveni opustit nespravedlnost, ale než ta chvíle nastane jsme nuceni si zbytek přežívání užít, jak nejlíp to jde... Droga se po tyto chvíle stane naší přítelkyní... Ona jediná nám rozumí... Zůstane s námi do konce... Nebo, alespoň do doby, než nám dojdou peníze! Je vlastně jako milenka. Nechává se vydržovat a až z nás sedře i kůži, nenápadně se odplazí zničit jiného chudáka! Nám zbydou jen oči pro pláč, prázdno v srdci a rozklepané tělo prahnoucí po jejím smrtícím objetí! A pak jí přemluvíme... Ona se naposledy vratí a sevře!!! Udusí nás ve svém objetí plném pochopení. Jsme šťastni? Jsme rádi, že umíráme s ní? S naší přtelkyní, milenkou a dealerem smrti...

Je konec a jediný kdo pláče je ona! Jsou to vůbec slzy? Nebo jen pot, který jsme na ní zanechali? Ještě dealer pláče nad naším hrobem. Výdělek skončil,ale jede se dál, vždyť chudáků je ještě mnoho. Těch nevinných zamyšlených lidí, kteří moc dlouho přemýšleli nad světem. A oni čekají... Tenhle povedený páreček dlouho čelat nenechá. A je pozdě ptát se proč..! Protože jsme to neunesli, protože jsme se k ní obrátili o pomoc... Protože nemáme sílu jít dál bez ní a protože se stala součástí našeho života. Nechali jsme jí vetřít se k nám jako toulavou kočku, které jednou poskytnetme nocleh... Vždycky se vrátí a nikdy se jí nezbavíme...

Ale za pokus to stojí! Jen neotvírej dveře....

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283