Láska z lavic základní školy
Mou první láskou byl někdo, kdo byl všude velmi oblíbený a vždy středem pozornosti. Bylo to kdysi dávno na základní škole. Tenkrát mi bylo jedno, do čeho mě maminka oblíká a jestli mám aktovku s kočičkami. Nejčastěji jsem nosila skládanou sukýnku s krokodýlem, kytičkovaná trička a ve vlasech hýbající se motýlky.
Oblíbená jsem byla tak akorát. Jednoho dne se pořádalo školní představení a sháněly se role.
Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já sehraji tu nejdůležitější roli. Na roli princezny totiž zvolili právě mě. A koho že to zvolili na roli prince? No koho jiného než ,,prince třídy.“ Byla jsem moc ráda, že můžu hrát princeznu. Měla jsem krásné dlouhé šaty a na hlavě čelenku, která vypadala jako korunka. Při zkouškách na představení měl princ políbit princeznu. A tak se taky stalo. Ve skutečném světě spolu ,,malý“ princ s ,,malou“ princeznou začali chodit. Princ se zdál být tím nejúžasnějším klukem a kamarádem. Byla to zkrátka první školní láska.
Jako v pohádce. Byly jsme děti. Celou základní školu jsme spolu prochodili a prohádali zároveň. Prostě a jednoduše chvilku tak a chvilku zas jinak.
Když jsme byli starší a rozumnější, začali jsme spolu chodit už vážněji. V těchto dobách jsme poznávali, že my dva spolu můžeme být opravdu jen kamarádi. Po všem tom trápení a hádkách. Po tisících přemlouvání mých přátel, kteří již věděli jaký je, jsme se nakonec rozešli.
Teď vím, že to bylo správné. Byla to zajímavá zkušenost. Byl mojí první láskou a zároveň mým prvním trápením s láskou. Popsala bych jeho povahu asi jen dvěma slovy. Přílišné sebevědomí! Netvrdím, že není dobré být sebevědomým člověkem ale v mezích normy.
Nyní jsme dobří přátelé a já jsem za to moc vděčná. Vzpomínám jen na chvíle, které byly nějakým způsobem hezké. Ty zlé je lepší vždy zapomenout. Každý musí poznat první lásku a první trápení s láskou. Ale někdy si jen myslíte, že je to láska a to, co poznáte o něco později bude daleko krásnější. Důvěra, pochopení, pomocná ruka, tolerance, radost, úsměvy. To všechno je v lásce důležité a já jsem ráda, že se mi toho všeho teď dostává mnoho.
Květa Cinglová, Gymnázium Slaný, 2. ročník
18. 11. 2009, 15:31
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 3. Čtenáři celkem udělili:
15 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.