Láska přichází s kamionem
Jó, to si nedovedete představit, jaké to byly nervy. Všechny spolužačky vyprávěly, jak jsou zamilované a jak se nemohly učit vyjmenovaná slova, protože byly venku s tím, nebo tamtím.
A já jsem si vesele odříkávala mýt, mydlit, obyvatel, byt, ale žádné poutavé vyprávění jsem neměla.
V pondělí se mi totiž líbil Kuba, v úterý Martin a ve středu jsem nechtěla vidět ani jednoho, protože mě tahali za culíčky!
Netrvalo to dlouho a já si to uvědomila. To byl on. Ten, který nehraje s klukama na střílečku, ale raději staví hrad, ten který si povídá i s holkama a vůbec je nezlobí jako ostatní. Vašíček, to byl prostě ideál…
Jenže dovedete si představit, co následovalo záhy. Musela jsem přijít na způsob, jak se neztrapnit a přeci jen si získat jeho přízeň. Ale jak? Pořád se jen kolem něj motá ta Adriana! Má dlouhé blonďaté copy! A to se mu určitě líbí. No ale zase neumí vyjmenovaná slova a minulý týden jela v černém vagónku!
Totiž, abyste rozuměli, máme ve škole velikou nástěnku a na ní vlak. Ve vlaku máme svoje fotky a když někdo hodně zapomíná, tak jede v zadním vagónku a kdo zapomíná a zlobí nejvíc, jede na uhlí! A ten nejhodnější jede na lokomotivě. A já už tam taky jednou jela, heč!
No a ona Áďa zlobí, i když má dlouhé copy! Jenže jí má každá rád, protože nosí vždycky všelijaké bonbony. Její maminka je cukrářka a je moc hodná, ale Adriana ne.
Moc jsem chtěla, aby si Vašíček hrál se mnou. Ale on si mě nevšímal. To jenom někdy.
A tak jsem to vymyslela! Musím se poradit s maminkou. Ta přeci bude vědět, jak se dá takový kluk zaujmout.
A taky že ano. Dostala skvělý nápad. Hned druhý den mi přinesla takové puzzle, byl to krásný kamion. Ani jsem nemohla dospat, jak jsem se těšila, až mu ho dám.
No a představte si, jakou z něj měl radost. Hned si se mnou hrál, a pak jsme si řekli, že teda budeme spolu chodit. Holky mi to moc záviděly. Jenže pak si zase začal hrát s Adrianou, protože už nebyla na černém vagónku a já jsem mu řekla, že už s ním nechci chodit, protože to není fér!
Taková láska byla ještě úplatná a pomíjivá. Přesto si jako včera vybavuji, jak jsem s napětím předávala kamion a pozorovala reakci.Na to se prostě nezapomíná! Kdo ví, jestli nemá Vašek ještě dnes kamion na poličce… Vždyť to byla taková láska!
Fotografie:
Kateřina Helena Oslejšková, Gymnázium Slaný, 2. ročník
26. 01. 2010, 21:09
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 11. Čtenáři celkem udělili:
45 bodů. Průměrný počet bodů: 4.09
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.