Monty Jack z pod polštáře
Tohle zvířátko bylo na první pohled jako každé jiné. Bylo to morčátko, které jsem dostala ve svých šesti letech. Rodiče mi nikdy nechtěli dovolit do bytu zvíře, ale jednou mi za odměnu koupili morčátko. Když píši za odměnu, myslím to doslovně. Tenkrát jsem měla něco s očima a měla jsem jít k paní doktorce na oční na rozkapání očí. Pro šestileté dítě naprosto nemožné. To bylo křiku a breku. Nakonec se však podařilo rozkapat mi oči a tatínek mě hned od očního vzal do nejbližšího zverimexu. Když vám rozkapou oči, tak nějakou chvíli vidíte vše rozmazaně.
Ve zverimexu jsem přišla k akváriu a morčaty a zahlédla jsem černobílý rozmazaný flek. Tehdy jsem neváhala a morčátko bylo moje. A protože bylo moc malinké na to, abychom určili zda je to sameček nebo samička, dali jsme mu rovnou jméno Monty Jack. Po několika týdnech jsme šli poprvé k veterináři a ten nám oznámil, že je to ,,morčecí“ samička. Tak se jí začalo říkat Montička. O morčatech se povídá, že jsou to hloupá zvířátka, ale já osobně si to po zkušenosti s Montičkou nemyslím.
Občas se mi stalo,když jsem byla menší, že jsem byla náměsíčná. Pamatuji si, že tehdy se mi zdál sen, že je něco v nepořádku s mou rodinou a že jediný přítel , který mi zůstal, je právě morčátko.Mým úkolem bylo zachránit jediného zbylého přítele. Nějakým způsobem jsem tenkrát slezla ve spánku po žebříku z mé palandy a i s morčátkem vyšplhala zpět na palandu. Při tom všem jsem nejspíše spala. Ráno, když jsem se probudila, morčátko nebylo ve svém akváriu. Hledala jsem ho všude ale nikde nebylo. Po pár minutách jsem ho našla pod polštářem v posteli schoulené do klubíčka v rohu u zdi. Šikovně si poradilo s tím, abych ho přes noc nezalehla. A i po tom všem to bylo nejmilejší zvířátko na světě. Nezlobilo se na mě. Bylo vděčné, přátelské a krásné. Žilo semnou celých sedm let, ale pak už se mu moc nedařilo a po slovech pana veterináře, že by se trápilo, bylo injekcí uspáno nadobro. Hodně jsem se tím trápila, ale zároveň jsem byla ráda, že moje zvířátko už se netrápí a věděla jsem, že si prožilo krásný a docela dlouhý život.
Květa Cinglová, Gymnázium Slaný, 2. ročník
19. 11. 2009, 14:59
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 1. Čtenáři celkem udělili:
5 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.