Není princezna, jako princezna
Adélka, jméno jako pro princeznu. Přesně takové se hodí pro mojí bílou, heboučkou a nezbednou krysu.
Ano, jedno z mých zvířátek je krysa. Teď se asi někdo oklepe a diví se, že o ní mluvím jako o princezně. Tahle Adélka musela v minulém životě princeznou jistě být. V jídle byla značně vybíravá, vše pečlivě očuchala a potom jako opravdová dáma, uchopila pokrm do předních tlapiček a pomalu pojídala. Po jídle si vždy pečlivě olízala packy a odebrala se do svého pelíšku a papání v klidu strávila.
Nemám ráda klece a tak i Adélka měla volnost. Ačkoliv se krysa moc vycvičit nedá, tahle princezna neměla problém ani s “venčením“ a velice si oblíbila kočkolit. To byl argument, kvůli kterému jí i mamka dopřávala volnost pohybu.
Na zamlaskání většinou přiběhla, zapanáčkovala a potom hbitě vyběhla po mém těle až na rameno, kde mi láskyplně oňuchňávala ucho (jinak se tato její činnost nazvat nedá, bylo to něco mezi jemným okusováním, olizováním a funěním).
Věděla přesně, komu to vadí a komu ne. Já a táta jsme byli jejími miláčky, mamku uznávala jako krmitelku a tak se nechala občas pohladit, ale nic víc.
Jednou přijela na návštěvu moje teta, která všem drobným zvířátkům říká havěť a z některých má dokonce i fobii. O existenci Adélky neměla tušení a nás ani nenapadlo ji informovat. Prostě nám nedošlo, že by se Adélky mohla polekat.
Po chvíli se odebrala na toaletu, kde na dveřích visel takový velký kapsář, na vše co se potřebuje i nepotřebuje.
V tom se ozval příšerný jekot a řev. Vyletěli jsme všichni a nechápali co se děje. Vypadalo to, že se tetu někdo pokouší vraždit a ona ječí a ječí. Máma běžela na záchod. Pohled to byl k popukání, z kapsáře koukala nechápavě Adélka a teta asi byla ráda, že sedí na toaletě.
Adélka přiběhla k tátovi, spokojeně se mu uvelebila na rameni a čekala, co bude dál.
No moc toho už nebylo. Teta prohlásila, že jsme blázni, když dokážeme žít s takovou havětí, práskla dveřmi a odešla.
Adélka s námi v poklidu žila ještě dva roky a pak z ničehož nic zmizela. Věřím, že to byla zakletá princezna, kterou svým polibkem vysvobodil krásný princ a ona si teď žije ve velikém zámku a s láskou na nás vzpomíná.
Fotografie:
bohužel nemáme fotku naší Aduš, tak alespoň ilustrační
Kateřina Helena Oslejšková, Gymnázium Slaný, 2. ročník
25. 01. 2010, 21:08
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 10. Čtenáři celkem udělili:
48 bodů. Průměrný počet bodů: 4.8
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.