Vím, že teď jsi můj strážný Anděl...

     Když se zamyslíte nad svým dětstvím, kolik si toho pamatujete? Kam až sahají vaše vzpomínky?
     Odpovědi na tyto otázky se liší. Já si živě vzpomínám na úryvky už od svých asi tří let. Možná je to tím, že mé dětství bylo plné radosti, lásky, péče a zájmu a to nejen od mých rodičů, ale také, a to skutečně velmi, od mých prarodičů. Babička s dědou z matčiny strany pro mne byli lidmi, kteří mě rozmazlovali, milovali a mnohé naučili.
V mých čtyřech letech mě ale babička opustila. Necelý rok poté za babičkou odešel i děda.
      Přesto, že jsem s nimi prožila zdánlivě krátkou dobu, nesmírně jsem je milovala. Tak moc, jak jen čtyřleté dítě milovat dovede. Živě si vybavuji nejmenší detaily jejich bytu, mého druhého domova a s úsměvem na rtech a slzou v oku vzpomínám na naše společné hry, škádlení, na talířky s melouem nebo hříbkem a muchomůrkou(krásné obrázky, které se objevily vždy, když jsem snědla oblíbenou kaši s párkem) a vůbec na všechny zážitky s nimi.
      Já a mé starší sestřenky jsme velice rády jezdily na chatu do Podkozí.
Když zapršelo, vyrazilo se na houby, když svítilo sluníčko, napustili nám malinký bazének a vesele jsem se cachtaly. S obdivem jsem chodila kolem babiččina záhonu s konvalinkami, které milovala a na kraji rokle kvetly modré chrpy. Vybavují se mi další a další krásné vzpomínky a do očí se mi opět derou slzy...
       Těšila jsem se už zase k babičce a dědovi, vesele otevřu dveře a děda stojí na konci chodby a má neobvykl nešťastný výraz. Přesně tak si to pamatuji. Pověděli mi, že už babičku nikdy neuvidím. Když něco takového povíte tak malému dítěti většinou přesně neví, oč jde. Já jsem začala neskutečně plakat a plakala jsem dlouho. Pamatuji si pak už jen pár návštěv chaty jen s dědou. Byl po odchodu babičky smutný a to natolik, že to neuniklo ani mně. Smrt dědečka už se mi báli říct. Nejprve mluvili o nemocnici, kam jsem s nimi ale nemohla. Pomalu mě informovali a pak řekli, že už je s babičkou, tak, jak to má být.
       Dlouho se mi zdály sny o tom, že babičku potkávám, že se jen někam vzdálila a je zase se mnou, pomáhala mi řešit vše, co mi kazilo ty krásné sny, chránila mě před čarodejnicemi a darebáky.
       Jako starší jsem si po nepovedeném dni napustila vanu, zhasla světla a zapálila svíčky a pak jsem jen zavřela oči a vzpomínala.
       Dodnes mám pocit, že je babička po mém boku,  je tu se mnou a dohlíží na mě. Stala se mým andělem strážným a já věřím, že se ještě někdy potkáme, kdo ví, za jakých okolností, důležité je, že tomu věřím.           

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283