Dlouhý status o statusech na facebooku a lecčems jiném

Po tomto vyčerpávajícím nadpisu přichází chvíle, kdy konečně nějak seřadím myšlenky. A to myšlenky, které mi v podstatě sem tam (pár minut denně) straší na věži. FACEBOOK.
Co to je? Přemýšlela jsem. Facebook je fajn věc, díky které můžeme být v dobrém kontaktu s kamarády i z domova. No, ale nic se nemá přehánět a nic by se obvykle nemělo zvrhávat v něco tolik rozdílného původní myšlence. Zastavme se hned u těch kamarádů.
V přátelích má většina lidí minimálně čtyřicet až padesát lidí, sem tam i něco přes sto a více. A jsou ti lidé v přátelích skutečně naši přátelé? To sotva. Viděli jsme je jednou dvakrát, ani jsme s nimi možná pořádně o ničem nemluvil, nebo se s nimi vidíme denně, ale neznáme je. Ale to nevadí, ale řekněme to jinak – jsou to lidé, které nazýváme kamarády, lidé, se kterými doopravdy budeme sdílet všechny možné informace? Povětšinou jsou to známí, pokud vůbec.
S těmito tzv. „přáteli“ sdílíme svoje nálady, které si rychle naklikáme do svého „statusu“. Docela slušní introverti potom sdílí všechny svoje mindráky i radosti s lidmi, které neznají, a kteří to mohou použitím proti nim. A upřímně… Kolik lidí by vůbec nebýt facebooku všem okolo řeklo, jak se má, naznačilo, že ho něco trápí? A to ještě nepočítám lidi, kteří si na status píšou několikrát denně informace vážnosti zlomeného nehtu. „Jdu spinkat, papá! Muck :-*“, „Probudil se a musí jít do školy a vůbec se mu nechce! :D“. Já, když tyhle statusy čtu, v mysli mi běhají tři puberťácká písmenka. OMG, neboli "Oh, my god", neboli "Oh, můj bože"… a to jsem agnostik.
Ve statusech se dokonce objevuje hromada věcí, které lidi o sobě nikdy normálně neřeknou. Nikdy bych na status nedala, jak dobře mi dnes šlo stříhaní u kadeřnice a jaké nové melírky a barvy řas mám a nebo, že mám nějaké zdravotní problémy, či cokoliv jiného. (Už jenom proto, že mám v přátelích hromadu kluků a ke kadeřnici na melírky nechodím a řasy si nebarvím.) Na status ve světě dnešního facebooku lze psát pouze věci, které je člověk ochotný, či odhodlaný vytroubit o celého světa. Ať už je to, že „v příštích dnech mě neuvidíte, jsme nemocen“, „nejdu do školy“, nebo třeba nějaký citát a moudrá třeba ne zcela prázdná slova, o kterém si myslíte, že by mnoha lidem prospělo ho přečíst. A nebo vaše nálada a zážitky, pokud vám nevadí, že to budou vědět všichni. A to platí i o ICQ.
Facebook má ale i své plusy. Ano, je to dobrovolná ztráta soukromí, ale ten kontakt s přáteli je doopravdy super věc. Věci typu „Charakterizuj mě jedním slovem“, nebo ty nejrůznější testy na poznávačky jsou v pohodě. Ale zapomeňme na testy, „jak moc velkej debil seš“ apod., to je mimo, opět druhá stránka.
Takže facebook… Ano, hodně jsem momentálně negativně hodnotila a ano, je pravda, že leccos mám velice podobné. Svojí náladu vyjádřím statusem – sice trošku metaforicky a skrytě, ale sem tam to tam je. A ti přátelé. Spousta lidí v mých přátelích nejsou moji přátelé, některé ani neznám, jenom jsem přijala jejich nabídku, jsouc na facebooku mladá a nezkušená a stejně se dají rozřadit do skupin a každému se zobrazí jenom to, co chci. Koneckonců je na každém, jestli bude sdílet svou náladu. Přeci jenom facebook nás otevírá. Zdali je to špatné je už na každém z nás.
A tak přemýšlím, zda bylo dobré se na tomhle serveru zaregistrovat. A když nad tím uvažuji, myslím, že bych bez něj byla šťastnější, ale nějak se mi jej nechce rušit, stejně tam nejsem celý den, sotva půl hodinky denně.Ale když se na to podívám z jiného úhlu... Ano, byla to ztráta. Byla tojiž tolikráte omýlaná ztráta soukromí. Ale dobrovolná, jak se také dodává.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283