Chcete mě zabít?!

  Za svůj život člověk zažije spoustu ztrát a spoustu dobrých zážitků. Je těžké vybrat si ten největší… Moje největší ztráta byla, když jsem si konečně uvědomila, co jsou moji drazí rodičové zač.

     Otec je alkoholik a moje matka? Nejdřív jsem ji považovala za svůj vzor, ale teď ji z celého srdce nenávidím. Nenávidím je oba za to, co mi udělali!

     Když jsem nastoupila na střední školu, snažila jsem se, jak nejvíc jsem jen dokázala, ale přitom na mě otec vyvíjel nepředstavitelnou zátěž. Bála jsem se chodit domů, téměř den co den byl opilý. Nadával mi do krav, opakoval stále dokola, že jsem úplně blbá, atd… detaily vás nebudu zatěžovat. Bylo pro mě zkrátka opravdu velice těžké se vůbec učit a soustředit se ve škole, ale dokázala jsem to. Měla jsem vyznamenání, ale za jakou cenu?

     Otec se naštěstí odstěhoval, ale přesto jsem měla pocit, že kdyby začaly prázdniny jen o den později, asi bych zkolabovala. Než se táta odstěhoval a celé dny se hádali s matkou, potřebovali, aby jim někdo posloužil jako zpovědnice. Kdopak to asi byl? Ano, stavěli mě mezi sebe! Každý z nich mi hodiny vysvětloval svoji pravdu, která samozřejmě špinila toho druhého. Každý chtěl, abych stála na jeho straně a pokud jsem si dovolila jen slůvko říct proti, tak cituji: „Velmi si mě zklamala. Jsi ten největší hnus. Jsi děvka.“ apd… Častokrát jsem slýchávala (hlavně z otcových úst), že jsem ještě malá holčička, nemůžu tomu rozumět a život mě teprve naučí. Ale když zamnou chodil a vyprávěl mi s kým spal a s kým nespal, s kým ho moje matka podváděla a s kým zase ne, to už se ze mne stala rázem velká holka. Co najednou taková změna? Že bych už dospěla? Ale ne, omyl, druhý den jsem zase byla ta malá holčička, co ničemu nerozumí. Každý den to bylo jinak, podle toho jak se mu to hodilo do krámu.

     Pomalu ale jistě jsem propadala těžké nemoci zvaná deprese. Dokonce jsem si sáhla i na život, ale ani to rodiče nezastavilo, aby mi dál ubližovali. Na chvíli jsem snad měla pokoj, ale moje vzpomínky z dětství mi nikdo už z paměti nevyžene. Nikdy nemůžu říct, že jsem měla krásné dětství a co hůř? Už to nejde vrátit.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283