Největší ztráta v životě... největší přelom v životě, stále jsem se s tím nevyrovnala. Jaké to je mít nejlepší kamarádku na kterou se dá spolehnout, která vás vyslechne a poradí, která vás nepomlouvá za zády a dokáže obejmout v nejhorších chvílích? Já vím. Měla jsem ji.
Začalo to nenávistí, neměly jsme se rády. Ale osud to chtěl jinak. Jedna noc na návsi, už si ani nevzpomínám, jak jsme se tam ocitly, nebo kdy to přesně bylo, ale jedno vím jistě, tak jak jsem si s ní tehdy popovídala, tak si nikdy nepopovídám s nikým. Bylo to jednoho letního dne a my jsme zjišťovaly, že toho máme hodně společného. Proč jsme se nenáviděly? Možná to bylo tím, že jsme ani jedna nevěděly, co je ta druhá zač.
Od té osudné noci jsme se scházely každý den, bylo neskutečné mít někoho tak blízkého, který ví o tom, co si myslíte a přemýšlí stejně. Jak dlouho to přibližně je? Jak dlouho se nebavíme? No, v létě to budou dva roky. Jak dlouho naše přátelství vydrželo? Je to divné, ale jsou to zase dva roky.
Ta slečna je pro mě nejdokonalejším človíčkem... jen mě mrzí, že se nechala ovlivnit takovým podvraťákem. Nemluvím o psíkovi, ale o jejím příteli... nikdy jsem nevěřila, že nenávist k člověku může být tak silná. Nenávidím ho, nenávidím ho z celého srdce. Dalo by se říci, že díky němu se naše přátelství rozpadlo, protože nemohl rozdýchat, že se se mnou jeho slečinka vídá často, i když věděl, že jsme kamarádky, nejlepší kamarádky, tak prostě náš vztah rozboural.
Ale kde se vlastně vzal "on"? Ani se neptejte... mé "nejlepší kamarádce" se nikdy nelíbil, nechtěla si s ním psát a nechtěla s ním nic mít, a já hloupá jsem jí řekla, že lepšího kluka nenajde, že ji má rád, ať se ho drží. Poslechla mě, protože si myslela, že jí radím správně, a nejhorší je, že jsem si to myslela i já.
Jak já toho lituji si ani nedokážete představit, vidím, že jsem se v něm hodně spletla, ale čas nevrátím, sice to bolí... ale říká se, že čas léčí, to by mě zajímalo kde léčí, protože u mě se ještě nezastavil, nezaťukal na dveře a neřekl: ,,Isabelo, jsem tady... jdu tě vyléčit!".
Isabela Moravcová, Gymnázium Slaný, 3. ročník
08. 02. 2010, 23:57
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Katchulka - 09. 02. 2010, 20:25:59
..
Vím jak Ti je.. I mě se toto stalo, ale věřím, že jednou to stejně překonáš...Také Ti držím palce..
princezna - 09. 02. 2010, 17:39:51
princezna
To, co tady popisuješ je vážně smutný, ale občas se to stává... Musí být hrozné o někoho takového přijít, zažila jsem podobnou věc... Potkáváme se denně na chodbě, ve třídě, ve škole a já musím čelit jejímu chování, kterému nerozumím... Je to těžké... Držím palce, aby si se z toho dostala...
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01