Mého psa jsem brala vždy se samozřejmostí.

Pes,kterého jsem natolik milovala,mi odešel do "psího nebe" 10.prosince.Jmenoval se Samson podle jedné biblické postavy.Byl rasy labradorského retrívra.Kdokoli k nám přišel,tak nemohl odolat jeho psím očím a jeho dobrádské a kamarádské povaze.Potom se s ním jen težko loučil.Jako já v ten osudný den.Kdo nikdy nepoznal psa,tak si myslím,že nepoznal co je to opravdové a nezištné přátelství a věrnost!Pes,jakožto přítel ,který se s vámi naprosto nikdy nepohádá,který vás oddaně miluje ikdyby se stalo cokoliv,za kterým můžete jít a jednoduše se mu vyplakat do kožichu,a s kterým zkrátka zažijete moc a moc legrací a různých zážitků,ať už jsou smutné nebo veselé,je to nejlepší co mne mohlo potkat.Nebyl to vycvičený pes,uměl tak akorát "sedni" a to bylo vše.Vyrůstala jsem s ním skoro současně,věkový rozdíl byly 2 roky.Rodiče,jak jsem se dozvěděla,se nemohli Samíkovi věnovat natolik,aby stihli i jeho výcvik.Byli jsme tu my,já a moji 2 starší bratři.Do toho se přestavoval náš budoucí dům.Když jsem povyrostla,začala jsem chápat,že pes se musí vycvičit,aby poslouchal,ale třeba taky ne.Začala jsem s ním chodit na procházky.A myslím.že právě v tomto období jsem se postupně do něj zamilovávala:)Prostě jsem ho brala jako,že tu vždycky bude,ikdyž jsem věděla,že tomu tak jednou nebude.Na zahradě má hrobeček a já tam za ním stále chodím.

Na jaro si plánujeme pořídit nějaké to další psisko.Je tu tak smutno...

Přeju všem pejskařům,aby měli své čtyřnohé parťáky pořád stejně rádi jako oni mají vás.

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%