Kryj se klávesnice!

Přijdu ze školy a hodím tašku do toho nejtemnějšího kouta. Jako každý den jsem si po nepovedeném zkoušení ( moje hloupost, paní učitelka ho měla připravené dobře ) dala předsevzetí, že se budu učit, alespoň tu češtinu a dějepis...  Ale co to nevidí oči mé... Na počítači prázdno... Nikde nikdo... Tak, alespoň jeden článek... Úplně jeden malinkej článeček! 
Na mých ramenou se objeví ti známí malí našeptávači. Koukají na sebe a já na ně... Koukáme jeden na druhého a mně nezbývá nic jinýho, než je vyslechnout. Čertík radí dobře, ale nereálně... Tak co s ním? Jemně ho zcvrnknu z mé mysli a poslouchám druhého... Ten mluví reálně, ale nerozumně.
Čeština? Dneska ne, stejně máme mluvnici a ta se učit nedá... Děják? Kdepak, máme ho až pozítří... Možná zemák? Ale ne, to dám nějak dohromady... No vida, učení žádné, tak honem za zábavou.
Potřebovala bych asi nový model počítače, protože než se tenhle zapne, zmizí veškerá inspirace jako pára nad hrncem a já abych se zase vrátila k matice. www... však už to znáte. Naskočí titulní stránka. Srdce mi poskočí radostí a napětím. Obodovali mi už mé nové články? kam bych mohla asi napsat...?!
Po skončení mých úvah jsem zase v pohodě a můžu se vrátit k aktovce a učebnicím. Je zvláštní, že i když jsem měla občas velké nutkání se na psaní vykašlat, vždycky jsem se k němu vrátila...
Už se tomu dá říkat závislost? 

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283