Své stránce říkám Bložínek. Pravda, zní to strašně a šíleně, ale kdyby jste měli možnost přečíst si tu pár článků, určitě byste mi dali zapravdu, že to slovo naprosto vystihuje celou atmosféru blogu. Ne nadarmo jsem napsala do záhlaví poznámku: ,,Tak trochu divný psycho místo, tak trochu divná psycho blogerka."
Prolínají se tu články všeho druhu. Pokud se potřebuju vypsat z problémů, je tu bložínek, pokud chci naplno projevit svou radost, je tu bložínek, pokud mám náladu na články od začátku do konce naprosto o ničem, je tu bložínek. Máte možnost tu být naprosto upřímní nebo se naopak pokoušet psát tak, aby jste ,,oklamali čtenáře" a udělali ze sebe jiné... ,,lepší" lidi. Zkrátka si tu můžete psát cokoliv vás napadne, pokud to není v rozporu se zákonem, a nemusíte se ani ohlížet na spisovnost. Máte možnost cokoliv se vám honí hlavou okamžitě vyťukat do počítače a zveřejnit a každé slovíčko může zůstat ve stejné podobě, v jaké vám přicestovalo do hlavy. I ten největší antifanoušek či úhlavní nepřítel si může maximálně tak omlátit hlavu o klávesnici vzteky, pokud mu vaše články budou proti srsti, ale zastavit vás? Stránky zrušit? Nemožné.
Právě tato jeho vlastnost je to, co mám na blogu nejradši. Je to jedno z mála míst, kde jsem svým pánem, kde nemusím brát ohled na připomínky ostatních. Psaní článků mi nevydělává peníze, ani mi nepřináší bezmeznou slávu, zato mi ale dává pocit, že jsem alespoň někde já ,,ta hlavní," což je pocit, kterého se ne každému dostává. Je tak příjemné otevřít internetovou stránku plnou vašich myšlenek a najít pod nimi nové komentáře od čtenářů. Je to důkaz, že vás někdo vnímá, že někomu stojíte za pár řádků.
Úvahy s nějakým tím názorem, ironie, zážitky z všedního dne, sebekritika, pokusy o vtípky, články, ve kterých si vylévám srdíčko nebo ty, ve kterých ze sebe z legrace dělám psychicky labilního šílence... To vše se tu dá najít a přečíst.
Nestačím se tomu divit, ale skutečně i ten můj šílený bložínek si za těch několik měsíců našel své stálé čtenáře. Lidi, kteří ho navštěvují pravidelně a přitom tu nenajdou nic užitečného, jen sbírku ,,výžbleptů" často postrádající čtivou formu, nápad či spisovnost. Místo, kde jeden obyčejný bezvýznamný člověk píše své nepochopitelné články, kde ventiluje své pocity a názory, které se často neshodují s názory většiny. No řekněte. Četli byste něco takového? Já tedy určitě ne. A přesto. Ačkoliv je to nad mé chápání, právě ty články, ve kterých píšu nesmysly, zabývám se svými problémy nebo řeším jen sebe, sebe a zase jenom sebe jako největší sobec a které osobně vnímám jako nejhorší, mají největší ohlasy u čtenářů. Asi už to tak prostě má být. Cokoliv napíšu a považuju za příšerné a hodné smazání se lidem líbí. Jakmile pak přijde snaha, nedostaví se efekt. Ironie.
Možná je to nepochopitelné, ale během toho půl roku existence jsem si k blogu skutečně vybudovala jistý citový vztah. Je to snad i tím, že těch šest měsíců pro mě znamenalo velmi zajímavé období, které bylo veselé ale také - především v jeho druhé polovině -plné depresí a zoufalství. Když zabloudím do archivu, je tam celý ten průběh hodně patrný. Články plné radosti a legrácek střídají další plné smutku, který se po několika měsících pozvolna zase vytrácí. Nejsem si jistá, jestli je moudré vypisovat se z nejniternějších pocitů veřejně na internetu, ale nemění to nic na tom, že mi to jako v ,,civilním" životě velkému introvertovi pomáhá. Aneb když to nedokážeš říct ústně, alespoň se z toho vypiš.
Toť tedy oslavný článek věnovaný mému bložínku. Nechť vzkvétá a nechť hlásí co nejméně interních chyb systému. Odkaz? Buďte rádi, že ho neznáte. Je to v zájmu vašeho vlastního dobra.
Kateřina Horníková, OA Slaný, 4. ročník
11. 01. 2010, 21:26
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01