Komenda

Když jsem byla malá bydlela jsem v Praze, na jednou skvělém sídlišti, kde jsem chodila do školky, měla kamarády a zamilovala se. Těšila jsem se, že do první třídy nastoupím do školy kousek od našeho sídliště, že budu chodit do školy, tam , kam budou chodit i mí přátelé, tam kam chodí i moje sestra. Pak jsem se ale odzvěděla, že moje starší sestra udělala zkoušky na jazykovou školu , v jiné části Prahy, než jsme bydleli. Maminka mi oznámila, že budu chodit na stejnou školu jako ona, abyste byly spolu.

Byla jsem sice smutná, ale nedalo se nic dělat. Do první třídy jsem šla mezi neznáme lidi, neměla jsem tam kamarády, všichni se znali a jenom já jsem tam byla sama. Jenom já jsem si s níkým nemohla hrát. První kdo mě oslovil byla oblíbená blondýnka, začala jsem si s ní hrát, našla jsem si kamarády a byla jsem šťastná. Na konci mé první třídy jsem se dozvěděla, že se budeme stěhovat do Slaného. Se setrami jsme nadávaly, nesnášely jsme to město aniž bychom ho znaly. Když mě se jely podívat a to město, pamatuji si jak jsme říkaly:,,Všechno je tu slaný, i stromy,jen zaprší bude po Slaném."...Ale nedalo se nic dělat.

Slánské školy byly všechny plné, tak nás maminka dala na Kladno. Opět jsem nikoho neznala, neměla jsem kamarády, s nikým jsem si nemohla hrát. A opět první člověk který mě oslovil byla oblíbená blondýnka, tak jsem se s ní začala bavit a byla jsem jí vdečná. Postupem času jsem měla spoustu kamarádů a chodila jsem do družiny, kde jsem si hrála se všemi dětmi. I na dojíždění jsem si zvykla. Na konci druhé třídy jsem zjistila, že ale maminku už nebaví stále dojíždět, tak se rozhodla dát nás na Slánskou školu, protože se některá místa uvolnila.

Takže jsem šla opět mezi neznámé lidi. První den v nové škole mě paní učitelka představila, všichni se na mě divně koukali, jako bych byla vetřelec. Zase jsem si s nikým nehrála a neměla jsem žádné kamarády.  A opět mě jako první oslovila oblíbená blondýnka,se kterou jsem se bavila, ale jen občas. Většinu času jsem seděla v lavici, jednou ke mě přišly tři holky /Míša,Valerka, Jolanka/ a já jim nabídla sušenku. Od té doby jsem se s nima bavila,seděla jsem vedle Jolanky na obědě i v lavici. Postupem času jsem poznala všchny své nové spolužáky.....Prožila jsem s nimi krásných 7 let, vytvořila jsem si nové názory, našla jsem nejlepší přátele se kterými se stále bavím, dokázala jsem být sama sebou, což by se mi v Praze asi těžko podařilo. Díky této třídě se nebojím dát najevo vlastní názor. Díky této třídě jsem šťatsná. Nikdy jsem nelitovala toho, co se všechno stalo, protože kdoví, kdybych šla na Komendu třeba už ve 2 třídě, šla bych třeba do béčka...a to bych nepoznala tak fajn lidi. Nikdy nepřestanu být vděčná této třídě jak krásně mě mezi sebe přijali...

Určitě ano

42.66%

Spíše ano

17.66%

Spíše ne

15.55%

V žádném případě

24.13%