Mojí největší výhrou, ačkoliv v tomto roku radost z ní opadává, byl příchod do druhého oddílu skautek ve Slaném. Samozřejmě, řekli byste hloupá organizace skautíku s šátky, kteří se drží těch divných ideálů, že by všem měli pomáhat a že by měli chránit nevinné a držet za života celibát. Ale tak to není. Skauting je má láska… Miluji všechna ta „moje“ děvčata a chlapce – skauty, ty moje skauty.
První dva roky byli u světlušek. Popravdě řečeno to ve mne mnoho nenechalo, byla jsem malá. Ale vydržela jsem a přestoupila ke skautkám. První dva roky u nich, byly nejlepší v mém dosavadním životě (a to dokonce lepší nežli vození se v kočárku a dojímání kolemjdoucích). Naše vedoucí (což je naprosto příšerné označení) nám vnukla něco, co by se dalo nazvat ideály, ale to není ta nejlepší definice. Vysvětlila nám všechno, jací vlastně skauti jsou, proč jsou, co dokázali, podle čeho žijí. A já podle toho žiju. Dělá mi to radost mít sebezapření, učit se poznávat přírodu, i moderní svět, abych v něm jednou našla místo. A hlavně miluji svoje „sestry“ a „bratry“, se kterými si vyměňuji hlavně smích a veselá slova. Naše hlášky jsou totiž naprosto nesmrtelné, i když nezřídka naprosto nepochopitelné.
To je moje největší výhra. Obyčejný skauting, každý pátek, sem tam o víkendy, každé tři týdny o prázdninách na táboře bez elektřiny a mobilů. To je moje výhra…
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
08. 11. 2009, 15:10
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01